Grunt Kubíkovský Jediný statek, který nebyl až do svého zániku dělen. Kaceřovský urbář tu zmiňuje Tůmu Dadka., který zde však nehospodařil dlouho. Pojmenování Kubík se pak odvinulo ze jména Jakub a gruntu takto zůstalo.
Z berní role z r.1654 zjištěno, že po 30tileté válce tu seděl zámožný sedlák Vít Kubík, soudě tak dle stavu dobytka a jiného inventáře. Ten zemřel r.1675.
Roku 1676 připadl statek synu Janovi, který pak vyplácel své sourozence a protože jiných dluhů neměl, lze souditi o zámožnosti zůstavitele Víta Kubíka. Jan zde hospodařil až do r.1710, kdy zcela vyplacený statek postoupil jedinému synu Pavlovi.
Pavel Kubík převzal grunt r.1710 a splácel jen vejměnek svému otci. Byl dvakrát ženat, z čehož měl celkem 8 dětí. Nemoha však pro sešlost věku dále hospodařiti, předal grunt nejmladšímu synu .
Josef Kubík převzal grunt r.1735 dobře vybavený, ale značně zatížený sourozeneckými nároky a vejměnkem, což snad po 22 let řádně plnil. Jiného názoru byla vrchnost, která pozbyvši naděje v jeho lepší hospodaření, statek mu odňala..
R.1763 nastupuje na grunt Jiří Štěpánek, jímž vrchnost „grunt lepším hospodářem zaopatřuje“.Jiří Štěpánek byl mladý svobodný selský synek od Kralovic. Nevěstu získal hned odvedle- na statku Fakanovském. Jiří ovdověl a teprve z druhého manželství vzešel syn Matěj.
R.1807 statek přebírá Matěj Štěpánek, který se však nedožil dlouhého věku, neboť již..
R.1821 po něm dědí usedlost syn Jakub Štěpánek..
R.1849 statek přebírají Josef a Marie Štěpánkovi. Měli 4 dítky, Dcera Kateřina se provdala do Kabátova dvora, jeden syn působil jako hospodářský správce a další syn Josef držel Šturnovskou chalupu (bistro na návsi) a hospodařil pak na Švandově dvoře.
Nejmladší syn Jan Štěpánek, zdědivše grunt, zemřel v mladém věku r.1916 a zanechal zde vdovu s osmi dětmi.
R.1926 převzal usedlost syn Václav. Ten však ani s finančním přínosem své ženy statek neudržel. Grunt se měl pak postupně ještě dva majitele- Jana Tomce a pak Jakuba Beránka, až se zcela rozpadl. Členové rodu Štěpánkova se rozprchli po světě.
Grunt Kabátovský je jedním z nejstarších gruntů v Březí. Ani v tomto případě nelze dohledat, odkud se vzalo jméno Kabát.Podle kačerovského urbáře r.1558 grunt držel Šebesta Kabát. V tomto urbáři je však též veden grunt Kabátovský v Čermné.
Berní rola z r 1654 zde jmenuje jako držitele Marka Kabáta. Po jeho smrti 1675 došlo mezi pozůstalými syny k bratrskému porovnání.
R.1676 tedy nastupuje na grunt Řehoř Kabát. Byl dvakrát ženat, ale s druhou manželkou již neměl dítek a zemřel r.1696.
R.1697 nastoupil Tomáš- vlastní syn Řehoře. Nejmladší syn Matěj nemohl grunt převzít, jsa teprve čtyřletý. Tomáš musel hradit přednostně vrchnostenské a Matějovy pohledávky a r.1739 zemřel.
R.1740 se gruntu ujímá syn Martin Kabát. R.1770 umírá a vdova po něm se provdala za Antonína Fencla, který byl pak na gruntu dočasným hospodářem. Hospodyně před smrtí ještě vybavila své děti, takže nejmladší syn Bernard mohl grunt převzít.
R.1784 nastupuje na grunt Bernard Kabát.
R.1824 převzal grunt jeho syn Josef Kabát s manželkou Rosalií. Záhy ovdověl a oženil se podruhé s Magdalenou Markovou. Dcera Anna (neznámo z kterého manželství) převzala usedlost a ní se oženil Vojtěch Mancl.
R.1840 převzali manželé Manclovi grunt. Jeden z jejich synů byl označován za původce a jednou z obětí požáru r.1865.
Pro grunty, které měly nějaké hospodářské problémy, byl požár poslední ranou. Kabátovský grunt ale vyšel celkem dobře. Vybavení dcer a obnovu shořelého dvora Vojtěch Mancl zčásti kryl odprodejem svých pozemků..
R.1881 statek nyní zvaný „U Manclů“ přejal syn Václav s manželkou Kateřinou, rozenou Štěpánkovou z č.8 (grunt Kubíkovský). Hospodář r.1900 zemřel a polovinu usedlosti zdědil tehdy nezletilý syn Václav ml., který zde s matkou hospodařil do r 1916, kdy ve 30ti letech umírá svobodný.
Bratrův díl převzala nejmladší, ještě svobodná sestra Marie. Hospodařila pak s matkou, ale časem seznaly, že bez mužské pomoci hospodářství nezvládnou a tak pronajaly většinu pozemků. Marie se provdala za Václava Smoláka – učitele z Ledec, ten však r.1928 zemřel. Její synové však nebyli do zemědělství, starší se stal učitelem, mladší studoval na kněze. Marie, která předtím zdědila po matce zbytek gruntu pronajala veškerou půdu.
Grunt Matějovský Byl nejvýhodněji položený statek a jeho budovy a zahrady zabíraly celou jižní stranu návsi. Z kačerovského urbáře plyne, že od r.1558 na něm seděl Jíra Matějovec. Jméno hospodáře na tomto gruntu se později objevuje v radní knize města Plzně r.1611, kdy v hospodské rvačce vojáci zle zřídili několik sedláků a jedním z postižených byl Štěpán Matějovic z Českej Břízy.
R.1649 převzal grunt od vrchnosti Matouš, syn Marka Kabáta, který ale těsně před zápisem do registru zemřel a v r.1654 je jako hospodář zkomoleně zapsána vdova Anna Matiková. Matouš přebíral od vrchnosti v té době nejcenější grunt a není vyjasněno, proč byl grunt opuštěn. Matouš r.1654 umírá. Anna se třemi malými dětmi se usedlosti vzdala a vrchnost tam dosadila Matoušova bratra Tomáše.
R.1656 na grunt nastupuje Tomáš Kabát. Ten po dvaatřicetiletém hospodaření umírá. Patřil mezi přední občany a nějakou dobu byl i rychtářem. Po Tomášově smrti jeho žena Anna hospodařila na statku ještě 5 let a pak jej předala synu Jakubovi.
R.1694 grunt osedá Jakub Matějovec a zvláštností byla mimořádná výše dědických podílů, která vyjadřovala zámožnost Tomáše Kabáta. Roku 1719 statek vyhořel a v této svízelné situaci vypomohli Jakubovi sourozenci. Místo výplat podílů od něj přijímali hříbata. R.1728 Jakub patrn zemřel a vdova Anna několik let držela grunt, než se jej mohl ujmout syn Martin.
R.1733 přebírá grunt syn Martin. Ten se oženil se Zuzanou Benešovou. Martin Matějovec hospodařil 50 let a zatížil grunt dluhy. Nejvýznamnější byl dluh na věnu dcery Kateřiny, které měla přinést do mlýnu mlynáře Mozolína u Plas.
R.1782 na grunt nastupuje syn Jakub. Grunt byl též zatížen pohledávkou mlynáře Mozolína, který po smrti Kateřiny pohledávku převedl na svou neplnoletou dceru. Jakub umírá r.1798 a vdova se provdala za Václava Šebka.
Od r. 1804 je držitelem statku nezletilý Antonín Matějovec, avšak jen poloviny, neb dle vůle otce Jakuba má druhému synu Josefovi, který byl vojákem, náležet druhá polovina. Tento podíl byl vymazán kupní smlouvou r.1826. Antonín zemřel r.1825 a grunt zdědil 6tiletý synek Václav.
Václav se r.1842 oženil. Když ovdověl, ženil se znovu r.1856 s Josefou Daňkovou, jejíž sestra z Mrtníku byla po celém kraji známá jako „Brtnická bába“ – lidová léčitelka. Václav díky věnu své první manželky statek zcela vyplatil a později se zúčastňoval veřejného života, až se stal starostou obce. Tato funkce jej však odváděla od zemědělských prací a způsobovala mu neúnosná vydání. Po požáru r.1865 došlo k úplnému zhroucení.
R.1881 statek koupil Jakub Krásný a postoupil jej synovi a jeho ženě, kteří statek rozparcelovali. Zbytek statku přešel do vlastnictví Josefa Pokorného, jehož rod zde sídlí dodnes. Děti Václava Matějovce se rozešly do světa, Syn Václav nejprve pracoval v kaolinových dolech a později se stal obecním strážníkem až do roku 1934. Tuto funkci vykonával svědomitě a při své mohutné postavě a výšce 195 cm měl náležitý respekt.
Grunt Švandovský
Původ prastarého pojmenování Švanda nezná ani Kačerovský urbář. První hospodář, kterého uvádí je Janek Dubskejch, který pocházel ze starodávného Dubského mlýna a tato význačnost pak dočasně zastínila původní jméno gruntu. Jankův potomek na tomto gruntu však byl již zván Švanda.
Dle gruntovních registru v r.1636 statek od vrchnosti přebírá Bartoloměj zvaný Kherl a v berní role z r.1654 je uveden jako Bartoň Švanda. Statek vrchnost předala ve zcela zpustlém stavu- bez hospodářských budov, inventáře, bez nábytků s poli ladem ležícími. Bárta byl ženat a po 20ti letech ovdověl a znovu se oženil s Annou, vdovou po Matouši Kabátovi z Matějovského gruntu. Teprve z tohoto manželství vzešlo pět jeho dětí.
R.1686 osedá grunt syn Jan Švanda. R.1713 konečně celý grunt vyplatil. Potom ještě, až do smrti, 10 let hospodařil jako vdovec.
Jeho bratr Bárta Švanda byl vrchností dosazen na grunt v Žichlicích, který byl v podobném stavu jako ten, který kdysi přebíral jeho otec. Přes veškerou snahu musel odtud po 15ti letech zběhnout a na rodném gruntu byl pak v postavení podruha. Jeho děti se rozešly po službách.
R.1725 grunt osedá syn Václav. Za jeho hospodaření patrně mezi jeho sourozenci řádila tuberkoloza a neblaze ovlivňovala hospodaření a podepsala se na stavu gruntu. Zřejmě byla důvodem i neúspěchu bratra Bárty v Žichlicích. Václav byl sesazen, stal se podruhem a jeho děti pozbyly všech nároků.
R.1738 grunt připsán Jakubovi, bratru Václava. Jeho sourozenci postupně umírají a on nemaje synů, postupuje statek dceři Anně, provdané za Jana Kryče z Německé Břízy. Současně si vzala druhá dcera Markéta jeho bratra Václava Kryče.
R.1753 Grunt Švandovský k ruce Janu Kryčovi, zeti. Ten patrně zemřel před r.1780 a jeho žena Anna grunt vedla sama. Roku 1784 velmi výhodně oženila syna Martina a obě dcery a o masopustu byly slaveny současně tři svatby, na které byla pozvána celá vesnice, což nadlouho utkvělo v paměti lidu.
R.1784 grunt osedá syn Martin Kryč, ale v knihách je veden jako Martin Švanda.
R.1812 statek přebírá Jiří Kryč, ten však předčasně umírá a statek dědí nezletilý syn Antonín Kryč, ale jen polovinu, neboť dle svatební smlouvy druhou polovinu vdova Rosalie.Do období hospodaření Antonína spadá osudný požár r.1865. Oheň zničil jeho statek a zemřela mu žena Rosalie. Znovu se oženil s Annou Šedivcovou , která za přinesené věno získala zástavní právo. Ani tak se Antonínu nepodařilo statek udržet.
R.1868 získává grunt Švandovský Jakub Sládek, který grunt záhy rozprodal. Kupci Urban, Karez a Fencl se však tohoto majetku brzy zbavovali a vlastnictví přešlo na realitní zprostředkovatele, kteří grunt zcela rozparcelovali.
R.1890 manželé Štěpánkovi koupili dvůr, hospodářské budovy a zahradu a pak přikupováním pozemků opět pozvedli Švandovský grunt k novému rozkvětu.
Grunt Karezovský čp.3
Šimon Kařez je na gruntu psán v kaceřoské urbáři r.1558. Jeho předchůce je uváděn jako správce panských lesů, táhnoucích se od továrny až ke Kazňovu. Toto polesí je v urbáři nazýváno "hájenstvím Kařezovým". Tato dědičná funkce přinášela mnohé výhody i úlevy a díky ní bylo později povoleno i zřízení krčmy na Kařezovském dvoře.
R.1654 dle berní rolly tehdy držel grunt Lorenz Karaus-alias Vavřinec Kařez, který asi r.1675 zemřel. Jeho původní příjmení bylo Pašek, Kařeza vyfasoval podle tehdejších výše vysvětlených zvyklostí. Ženil se patrně celkem třikrát, takže manželka Dorota, předávající grunt synu Janovi, je uvedena jako macecha.
R.1676 nastupuje na grunt syn Jan Pašek- alias Kařez. Ten náhle zemřel r.1679. Vdova se provdala za Bártu Matějovce. Jemu a jeho synu vrchnost sice ponechává příjmení, v další generaci však vrací jméno Kařez.
R.1715 grunt k ruce Jiříkovi Matějovcovi- alias Kařezovi. Během jeho hospodaření se gruntu moc nedařilo, k čemuž nelze dohledati příčiny.
R.1759 grunt osedá syn Vojtěch. Zemřel r.1793 a grunt dočasně převzal starší syn Václav, ale jen do vzrostu mladšího syna Antonína.
R.1801 nastupuje Antonín Karez. Kam se poděl bratr Václav s rodinou není známo. Antonín Karez dlouho nehospodařil- r.1805 vrchnost uvádí jeho nástupce nezletilého syna Vojtěcha. Vdova se patrně provdala a s druhým manželem zde hospodařila do Vojtěchovi plnoletosti.
R.1821 konečně přebírá statek za svobodna syn Vojtěch. Oženil se pět let poté a jeho ženě Rosalii, roz.Prusíkové, bylo zajištěno spoluvlastnictví gruntu. Měli tři děti.
Aby zaopatřili své syny, se svolením vrchnosti rozdělili statek na dvě poloviny- budovy a polovinu pozemků dostal starší Antonín. Druhou polovinu polí, zatím bez budov, dosud nezletilý Josef. Sestra Marie se provdala do Třemošné, majíc zaknihovány podíly na rodném statku. Antonín a Marie Karezovi měli tři syny, dva z nich měli být zaopatřeni na domácí živnosti, třetí malorolničil na Roudné u Plzně.
Po požáru 1865 Antonín a Marie ještě dlouho hospodařili, ale jen na části usedlosti a v letech osmdesátých její větší část postoupili synu Václavovi a sami si podrželi vejminek na čp.3.
Synu Václavovi pak postaveny nové hospodářské a obytné budovy čp.71. Starší syn Antonín se oženil teprve r.1903, nestal se však spolumajitelem hospodářství. To bylo připsáno jeho ženě, z důvodu jejího finančního přínosu. Po první světové válce Antonín Karez zemřel. Vdova Johana hospodařila se synem, ale musela zmenšit živnost odprodejem pozemků.
R.1935 převzal ztenčenou usedlost syn Jaroslav, ale protože mu nemohla poskytnout plné živobytí, musel si přivydělávat v továrně.
Grunt Benešovský původní čp.6
Kaceřovský urbář z r.1558 na něm jmenuje Tůmu Beneše. Z register gruntovních od r.1649 plyne, že pojmenování nese po Benediktovi -počeštěno- Benešovi.
R.1649 grunt převzal Mikuláš Petřík z Dobříče a již od r.1660 je uváděn jako Mikuláš Beneš. Z předchozích údajů plyne, že šlo patrně o dřívější odúmrť a následně o dosazení hospodáře vrchností. Není známo, kdy přesně zemřel, ale je hodnocen jako úspěšný hospodář, který též vychoval 10 dítek. Vdova Markéta zde nějaký čas sama hospodařila a pak postoupila živnost nejmladšímu synu Vítovi.
R.1699 osedá grunt Vít Beneš. Grunt musel býti dosti výnosný, neboť snášel značné peněžité i výměnkářské zatížení.
R.1743 je grunt k ruce Martinu Benešovi- synu Vítovu. Martin zemřel záhy, asi r.1746 a do doby zletilosti jeho syna ustanovila vrchnost hospodářem jeho bratra Matěje. To bylo zřejmě proto, že zemřela i jeho matka.
R.1765 konečně nastupuje na grunt Martin Beneš ml. Za jeho hospodaření dochází k rozdělení gruntu. Bylo to proto, že otec Martin chtěl opatřiti více než jedno dítko selskou živností a tak rozdělil statek na dva rovnoměrné dvory. Využil k tomu právních novot z doby josefínské.
Zápisem z r.1792 předává Martin Beneš půl gruntu (čp.5) synu Jakubovi a druhou část (čp.6) si Martin Beneš ponechává. Ten na své polovině hospodařil do r.1818.
R.1818 Dědí grunt dcera Anna s manželem Josefem Kabátem.
R.1834 živnost přejímá jejich syn Bernard Kabát a žení se s Barborou Kroftovou.
Bernard umírá r 1861 a majitelkou se stává vdova Barbora. Dědicem se z podivných důvodů nestal žádný ze tří synů, ale dcera Marie provdaná za Jakuba Římsu. Osudy ostatních sourozenců byly poněkud krušné. Dcery se nepříliš výhodně provdaly, o synu Václavovi není nic známo a syn Antonín měl těžký osud. Padl pod vůz a přišel o nohu. Vykonával pak podružné práce a jako obecní chudý byl ustanoven ponocným a zvoníkem. Bydlel v komůrce v obecním domku čp.80, kde se ohříval u rodinného krbu strážníka Matějovce. Grunt pod hospodařením Marie Římsové, která byla výhradní majitelkou, spěl k úpadku a byly rozprodávány pozemky. Nakonec usedlost koupil její manžel Jakub Římsa s pomocí svého otce.
R.1907 převzal usedlost syn Jakub s manželkou Marií. Jakub si z první světové války přinesl revmatismus, který mu pak komplikoval hospodaření. Marii zase vážně zranil cyklista a později spadla ze žebříku a srazila si vaz. Nadějný dědic, syn Josef, náhle zemřel. O grunt se pak úspěšně staral syn Jaroslav, když ale od otce ani ve zralém věku grunt nezískal, opustil domov. Starý Římsa, maje ještě děti z druhého manželství, se nemohl rozhodnout, komu statek odkáže a tak tam pracoval až do stáří, což ho r.1946 zklátilo do hrobu.
Půlgrunt Benešovský čp.5
R.1792 získává osamostatněnou polovinu gruntu Jakub, syn Martina Beneše a s ní polovinu závazků z gruntu původního. Na druhé polovině nadále hospodaří otec Martin Beneš. O hospodaření Jakubově nejsou další informace.
R.1835 živnost převzal Matouš Beneš. Ten však nenadále umírá svobodný. R.1837 statek předán Václavu Benešovi, bratru Matouše. Ten pak od následujícího roku drží usedlost napůl s manželkou roz. Soprovou.
R.1855 z neznámých důvodů postupují rodiče statek ještě nezletilému synu Josefu Benešovi. Ten byl při jednání zastupován poručníkem Václavem Matějovcem. Josef dospěl, oženil se a spolumajitelkou gruntu se až v r.1865 stala manželka Josefa, rozená Manclová.
Z manželství Josefy a Josefa Benešových vzešlo osm synů, dcera žádná. Pro všechny nebylo na statku místa i když se rodiče snažili zaopatřit je rozdělením živnosti. V té době se u nás začal rozvíjet keramický průmysl a přibývalo obyvatel. Proto se Benešova rodina rozhodla, místo hospodářských budov, postavit hospodu.
Tak vznikla hospoda U Benešů, pod rypličkou "U křížku" čp.28. Dle smlouvy z r.1902 ji dostal syn Jan s manželkou Františkou. Jan se na statečku neudržel a budovy, částečně i pole koupil ..
R.1907 Josef Kratochvíl a manželkou Kateřinou a spojili je s pozemky svého domku čp.24.
Josef a Josefa dožili u svého syna Františka v hospodě čp.28. Jejich prvorozený syn Josef pracoval jako dozorce v kaolinovém závodě na Krkavci, pak koupil hospodářské budovy Urbanova gruntu, nadělal z nich byty "kasárny" a ty pronajímal dělníkům, využiv jejich přílivu do obce. Po Františku Benešovi převzal hostinec syn Emil.
Grunt Masikovský byl svou poplatností největším statkem v Čermné. V Kaceřovském urbáři r.1558 se na něm připomíná Franc Masika, osadník německého původu.
Podle berní role z r.1654 na něm seděl Marek Mašík alias Marek Masika. Byl to chudý krejčí, který kromě zemědělství provozoval i své řemeslo. Veliký grunt osedl bez peněz, dobytka a inventáře. Nebyl to jeho nápad, dosadila ho tam vrchnost, což se jí moc nepovedlo. Marek musel grunt prodat. Odešel do Cardovského statku u Kožlan, kde se mu rovněž nedařilo a tak z něj utekl.
R.1663 nastupuje na grunt Jiří Karásek. Byl dobrým hospodářem a zanechal dobře vybavený a vyplacený statek. Zemřel r.1694 a v následujícím roce grunt zcela dovyplatila vdova Kateřina.
R.1695 nastoupil Václav Beneš- zeť. Manžel Karáskovo dcery Evy. Ten ovdověl r.1707 a pak se ještě dvakrát ženil - s Dorotou a pak s Magdalénou Melicharovou. Karásek měl ale ještě mladšího syna Jiříka, který ale neměl o statek zájem, neb se zamiloval do měšťanské dcerky z Kralovic a vyjednal si tam výhost.
Ze svatby však sešlo.
R.1725 osedá grunt Masikovský zhrzený Jiřík a dědí dluhy neúspěšného švagra Beneše. Ten rezignoval na vejměnek,
R.1751 na grunt nastupuje syn Jakub. Vrchnosti se ale nelíbilo jeho hospodaření a tak přiměla starého hospodáře Jiříka, již na výměnku, aby se gruntu znovu ujal. Ani to nemělo úspěch a vrchnost nabídla statek druhé benešovské větvi, sedící na chalupě čp.15, kterou si předtím prozíravě pořídil Václav Beneš- od r.1742 již po smrti. Potomci této větve si však grunt přehazovali (věděli proč) jako horkou bramboru. Nejdřív jej Vít přenechal staršímu Josefovi a ten ho postrčil sestře Markétě.
R.1764 grunt osedá Jan Melichar- manžel Markéty. Ten umírá r.1772 a Markéta se provdala za Jana Sládka.
R.1782 se hlásí na živnosti Jan Sládek. Následující záznamy jsou ale zmatené a mnohé patrně chybí. Lze se chytit informace, že r.1825-1828 došlo k rozdělení usedlosti, na kmenový statek čp.19 a novou selskou živnost čp.23, kterou převzal Jakub Sládek.
R.1863 se v zápisech objevuje jméno Vojtěch Sládek. Ten předal statek r.1895 synu Václavovi. Ten však předčasně umírá a zanechává vdovu se čtyřmi dětmi.
Aby zmatků nebylo málo, současně se na chalupě čp.23 stává hospodářem Josef Daněk. Ten koupil statek od Jakuba a Anny Sládkových a pak ještě probíhal soud pro nedoplatek z kupní smlouvy. Daňkova dcera Kateřina zdědivší statek, se provdala za Aloise Dienstbiera a protože statek nemohl převzít jejich duševně zaostalý Josef, stala se majitelkou dcera Josefa. Masikovský grunt byl postupně zcela rozparcelován. Narodily se z něj chalupy čp.15, čp.23. Pozemky si z něj potom ukrojila chalupa čp.36 "U poustků" a chalupa čp.35 zase ukrajovala z usedlosti čp.23.