viděla naše babi Horní Břízu, když tu v roce 1948 čekala na vlak.
..
Zastávka byla zbudována za války v roce 1943.
..
..
..
..
Po 75ti letech provozu v r.2018 v době míru ji České dráhy uzavřely.
v
v
.
.
..
Dne 16. září 1906 byla svolána ustavující valná hromada Sboru dobrovolných hasičů v Horní Bříze o druhé hodině odpolední. Ustavující valnou hromadu zahájil pan Josef Karez
..
starosta obce Horní Břízy,
..
za přítomnosti třinácti činných členů vřelým proslovem. Poté přítomný župní dozorce přítel Kohout promluvil krásně a věcně o úkolu dobrovolných hasičů. Po řeči přítele Kohouta vykonány funkcionářů sborů, které jednohlasně byly provedeny. Po doslovu přítele Kohouta zakončil přítel Josef Karez jako předseda sboru ustavující valnou hromadu.“
Z prvního zápisu, který provedl jednatel sboru pan František Beneš, se dočteme i o složení prvního výboru.
x
x
Předsedou se stal Josef Karez, velitelem Václav Karez, náměstkem Jakub Římsa, jednatelem František Beneš, pokladníkem Josef Sopr a dozorcem náčiní Martin Drozda, kterého po krátké době vystřídal Josef Dolejš. Členem výboru byl i Václav Fencl.
Záhy, již za týden po ustanovující valné hromadě, byla firmou RA Smekal z Prahy dodána na účet obce Horní Břízy ruční čtyřkolová stříkačka a hned 23. září vyzkoušena. S ní bylo dodáno i všechno potřebné náčiní, nářadí a oblečení, takže činní členové byli záhy po ustanovení sboru plně akceschopní. K ustanovující valné hromadě je nutno ještě připomenout, že se ke sboru kromě činných členů přihlásilo ještě šedesát občanů jako členů přispívajících a k zakládajícím členům počítáme i tehdejší Západočeské továrny kaolinové a šamotové v Horní Bříze. Takto vysoký počet členů byl na svou dobu sice obvyklý, ale přesto ukazuje na vážnost, které se myšlenka dobrovolného hasičstva těšila.
x
x
První zásah na sebe nenechal dlouho čekat. Hned 5. listopadu 1906 vyjížděli hornobřízští hasiči k požáru stodoly ve Třemošné, kam byli povoláni vedle sboru třemošenského a blízkého zálužského.
Hornobřízský hasičský sbor byl zařazen do župy plzeňské, jež tehdy čítala třicet tři sborů, a nežil pouze odbornou činností hasičskou, ale i činností společenskou. Pořádaly se taneční věnečky a posezení, která kromě společenského významu sloužila i k získání finančních prostředků na doplnění výstroje a výzbroje, protože ačkoli byl sbor vždy podporován obcí, velkou část potřebných věcí pořizovali jeho členové vlastními silami a prostředky. Členové sboru se scházeli ve schůzovní místnosti v hostinci U Karezů a sbor dokonce zřídil hasičskou knihovnu.
x
x
Za rok a půl od svého založení náš sbor poprvé zasahoval v Horní Bříze. 9.května 1908 zasahovali hasiči při požáru domu zažehnutého bleskem. Sbor si tehdy vydobyl velkou zásluhu jak při hašení požáru, tak při ochraně okolních stavení, takže toto neštěstí nemělo pro obec fatálních následků.
Sbor dobrovolných hasičů v Horní Bříze si získal dobré jméno, ale zdárně se rozvíjející činnost byla přerušena 27.července 1914 v den, kdy císař František Josef I vyhlásil válku Srbskému království a ta se později rozhořela v první válku světovou.
Proběhla mobilizace všech mužů do třiceti šesti let a v činnosti sboru nastává útlum až do 26. května 1918, kdy se opět schází valná hromada, aby vzpomenula svých padlých členů. Touto schůzí však rovněž začala nová etapa činnosti sboru, tentokrát už můžeme říci éra československá. Záhy po vyhlášení československé republiky se hornobřízští hasiči spolu s ostatními vlastenecky smýšlejícími spolky zapojují do činnosti ve prospěch obce a nového státu. Hasiči byli u sázení Lípy svobody i u návrhu a pozdějšího odhalení pomníku Padlých spoluobčanů. Je známo, že v té době měl hornobřízský hasičský sbor i svůj pěvecký odbor, který na slavnostech 1924Požár
x
x
Dne 26.ledna večer byla obec vzrušena poplašným signálem továrny. V továrně se vzňala třípatrová budova zvaná I.pece. K požáru se dostavil první hasičský sbor města Plzně. Po něm sjížděly se hasičské sbory z okolních obcí v počtu 12. Náš sbor dobrovolných hasičů nemohl se dosti rychle dostaviti k požáru, poněvadž nebylo možno v nejbližším okolí získati okované koně do stříkačky, až je zapůjčil Ladislav Prusík, rolník čp.26 naproti Kapličce. Byloť tehdy veliké náledí a rolníci v zimě nedávají koně kovati, když stojí pouze ve chlévě.Na zdolání požáru nebylo pomyšlení, neboť žárem pecí vysušené dřevo bylo ihned v jednom plameni. Proto pracováno jen na uhájení okolních stavení. Naše zmotorizovaná stříkačka vydatně pomáhala plzeňské stříkačce dodáváním vody z továrního rybníka. Ostatní ručně poháněné stříkačky se nemohly uplatniti a při silném mrazu zamrzaly hadice
účinkoval. Horní Bříza se rozrůstala,
..
sbor posiloval techniku, přibývali členové. Třicátá léta a s nimi nezaměstnanost a krize se samozřejmě dotkly i členů našeho sboru. Nikoli však jeho činnosti. Sbor důstojně oslavil 17. července 1932 pětadvacáté výročí svého založení a o jeho významu svědčí jak četné diplomy z tehdejší doby tak skutečnost, že oslavy byly spojeny se sjezdem plzeňské hasičské župy. Tou dobou už se ale dostal v sousedním Německu k moci fašismus. Hornobřízským hasičům přibyly kromě jejich běžných úkolů úkoly další, tentokráte vyvolané hrozbou války. Hasiči jsou zapojeni do civilní protiletecké ochrany a je posilováno i materiální vybavení sboru.
Tuto krátkou, ale důležitou etapu definitivně uzavřelo obsazení Československa hitlerovským Německem. Hasiči už si nespravovali své záležitosti sami a byla jim povolena jen taková činnost, která byla nutná k nejzákladnějšímu chodu zabezpečení požární ochrany obce. Celá druhá světová válka znamenala útlum v činnosti sboru.
..
Teprv po válce se začátkem roku 1946 schází valná hromada, aby za účasti prořídlé členské základny obnovila předválečnou činnost sboru. Byl zvolen nový výbor a sestaven plán činnosti. V letech následujících byl sbor doplněn technikou a spolu s ostatními organizacemi v obci byl sdružen do Národní fronty. V padesátých letech se sbor opět plně zapojil do života obce a kromě vlastní hasičské práce se podílel snad na všech akcích v té době v Horní Bříze pořádaných. V lednu 1950 byl uspořádán první hasičský ples v Horní Bříze a v roce následujícím oslavili hasiči v Horní Bříze pětačtyřicetileté jubileum. V roce 1956 k padesátému výročí svého vzniku obdržel sbor zástavu a oslavil výročí celodenním programem. Šedesátým výročím založení sboru v roce 1956 končí jedna etapa hasičské historie v Horní Bříze a s ní bohužel i období plodné práce. Své nepochybně sehrála i nedobrá politická situace koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let. Jisté je, že tou dobou naše organizace stála těsně před rozpuštěním.
Mocnou vzpruhou a událostí, která začala psát nové listy do kroniky našeho sboru bylo postavení nové víceúčelové hasičské zbrojnice, o kterou se zasadil tehdejší předseda MNV František Tikal. Nové prostory jakoby členům sboru dodaly novou energii a chuť do práce a sbor začíná znovu fungovat naplno. Horní Bříza se v té době stala střediskovou obcí a do nové zbrojnice bylo zanedlouho pořízeno nové vybavení. Význam našeho sboru vzrůstal. V průběhu dalších let byla zásluhou členů udržována vysoká úroveň sboru. Hornobřízští hasiči zasahovali nejen v obci, ale i v bližším a vzdálenějším okolí. Kromě výjezdů k požárům jsme se věnovali i akcím kulturním a společenským. Velmi často naši členové asistovali při akcích jiných dobrovolných organizacích naší obce. Za tu dobu sbor získal za svou práci nemálo oficiálních ocenění i uznání od svých kolegů.
..
V roce 1994 se Horní Bříza stala městem. Hasiči se od samého počátku ke svému městu hrdě přihlásili a v témže roce uspořádali první ročník dnes již tradiční soutěže „O putovní pohár starosty města“.
v
v
V
.
.
..
tomto roce si připomínáme 100 let od počátku I. světové války.
..
I.světová válka
Mobilizace zastihla Horní Břízu právě o pouti v neděli 26.7.1914. Hned příští den, v pondělí ubíralo se k nádraží 40 branců ve věku do 38 let v doprovodu svých rodin, neboť se museli do 48 hodin dostavit ke svým velitelstvím. Část branců byla pak posílána na srbské bojiště, část na bojiště ruské. Brzy začaly přicházet zprávy o zranění některých ba i o smrti. První padli na srbském bojišti Jan Koschatko, syn prokuristy z továrny a František Kabát z čp.47. Na ruské frontě Vojtěch Kabát, syn rolníka z čp.13. V průběhu války se zvyšovala věková hranice branců a ke konci dosáhla 52 let. Z Horní Břízy tak do války postupně narukovalo 112 mužů. Jedním z nejstarších byl strážník Václav Matějovec, odvedený v 48 letech. Na vojně pobyl 2 roky. Z války se nevrátilo 24 hornobřízských občanů.
Místní kritizovali Habsburské mocnářství, ale museli se mít na pozoru před donašeči zejména z řad germanofilských občanů. Nejodvážnější kritikou vynikal starosta Josef Karez. Byla zavedena cenzura korespondence. Všechny dopisy byly otvírány a kontrolovány v Plzni, což se týkalo i dopisů posílaných na opačnou stranu- do Kazňova nebo Plas. V dopisech z fronty bývala začerňována slova i celé věty.
Brzy se začal projevovat nedostatek potravin, který se neustále prohluboval a s ním růst cen. Zdejší obchodník Adolf Edelstein dostal pokutu za to, že zdražil mouku o pár haléřů, přestože dokázal, že ji za tuto cenu nakoupil. Přísně byly kontrolovány i mlýny a pokutován byl i náš mlynář. Stále se stupňoval nátlak na zemědělce a byly u nich hledány a zabavovány potraviny. Kvůli kontrole odvodů ze sklizní byla sepisována výměra jejich polí. Touto nevděčnou funkcí byl u nás pověřen učitel Valeš.
Továrna měla lepší zásobování potravinami, neboť pracovala pro železárny a byla pod vojenským dohledem. Musela stravovat dělníky a směla si zřídit vlastní rozdělovnu, které se tu říkalo „tovární konsum“. Zaměstnávala vojáky-dělníky a ty, po jejich odvolání, pak nahradilo 73 italských zajatců.
Rakousko opakovaně vypisovalo také válečné půjčky a nutilo obce i spolky k upisování půjček. Naše obecní zastupitelstvo muselo upsat celkem 24000,-K a spořitelní spolek 11200,-K.
Zpracováno podle přednášky kronikářky města paní Royové ze dne 16.dubna v městské knihovně.
v
v
x
x
Ve vsi byl postaven nový hostinec U Kabátů č.47 a začalo se uvažovat o zřízení samostatné školy, aby děti byly ušetřeny každodenní strastiplné cesty do farní školy v Ledcích. Žádost byla podána za starosty Vojtěcha Kryče v roce 1886 a následně byla do Horní Břízy vyslána tzv. pochozí komise, která měla zjistit, zda je škola vzdálená více než 4 km. Bylo nutné vést tuto komisi přes Žilov s odůvodněním, že cesta přes Doliště je často neschůdná. Tak bylo zákonu vyhověno a odškolení bylo povoleno Zemskou školní radou v únoru 1888.
Ihned byla ustavena Místní školní rada v čele se starostou Vojtěchem Kryčem, jejími členy byli důlní Max Schmalz, rolníci Václav Kabát, Václav Krofta, Vojtěch Sládek a Jan Sopr, dále zástupce virilisty, ledecký farář Jan Pluhař a budoucí řídící učitel Kupš. Rada schválila nákup nutného zařízení za 600 zlatých.
Aby mohlo brzy začít vyučování, byl přestěhován hostinec z č.47 do č.90 a tak byly uvolněny prostory pro třídu i byt učitele za roční nájem 100 zlatých.
Učit se začalo 8.ledna 1889. Řídícím se stal bývalý podučitel z Ledec František Kupš, nadšený sportovec, zručný mechanik a truhlář, včelař, sadař a myslivec, "povahy přímé, osobité, radikální a neústupné". Jeho žena Anna byla industriální učitelkou. Školu navštěvovalo 56 žáků a ve třídě byli velice stísněni, rovněž tak byt řídícího byl malý a vlhký.
Školní vyučování začalo v Horní Bříze 8.ledna 1889 v č.p. 47 v hostinci „U Kabátů“. V roce 1890 byla dokončena stavba školní budovy „Na návsi“, a začalo se tam vyučovat od podzimu roku 1890.
x
x
Pro stísněnost prostor jednotřídky bylo rozhodnuto postavit novou školu na vyhlédnutých pozemcích. Její stavba byla zadána ing.Antonínu Müllerovi z Plzně a truhlářské práce Antonínu Vágnerovi z Plas. Cihly pro stavbu školy se vyráběly v nově otevřené cihelně za mlýnem u žilovské cesty. Tisíc kusů cihel stálo 11 zlatých.
Vlastní stavba byla zahájena v dubnu 1890, 9.listopadu byla slavnostně vysvěcena a dalšího dne začalo vyučování.Po skončení 1.světové války postupně přibývá žáků a ani tato budova nepostačuje potřebám hornobřízského školství. Musela být zbudována další třída. Té musel ustoupit byt ředitele. Ten se s rodinou odstěhoval naproti do čp. 104.
Po otevření nové školy se ve staré škole přestalo vyučovat. Byla upravena- zřízen zde byt ředitele školy a prostory pro jednání zastupitelstva, lidovou knihovnu a kampeličku. Od roku 1940
..
je zde mateřská školka. V r.1988 byla školka ve vsi č.I rozšířena novou přístavbou, což změnilo historickou budovu staré školy k nepoznání
Slavnostní otevření, na svou dobu velmi moderní a do dnešní doby využívané školy, se konalo 30.8.1931. Rozhodnutím kanceláře prezidenta republiky nesla název „Masarykova škola“.
x
x
V r.1924, dle novely zákona o obecných školách, navrhl řídící učitel Valeš, aby se Horní Bříza ucházela o zřízení vlastní měšťanské školy, kam by chodili také žáci ze Žilova, Tatiné a Trnové. Všeobecně se došlo k názoru, že problém nelze řešit rekonstrukcí a přístavbou staré školy, kde byly zchátralé záchody a nedostatečné vedlejší místnosti a bude třeba postavit školu novou. Dalším argumentem byla hrozba, že děti budou muset docházet do Třemošné, která je již přeplněna a musela by se tam postavit nová škola, na kterou by H.Bříza musela přispět z 80% nákladů. Zástupci Trnové a Tatiné souhlasili, ale Žilovští trvali na používání školy v Chotíkově.
Začátkem r.1925 se projevil neblahý vliv zástupců továrny, kteří byli proti z obavy z vysokých nákladů, pročež bylo od plánu prozatímně upuštěno.
Po opakovaném rozboru situace se zastupitelstvo v květnu 1927 jednomyslně usneslo podat žádost o zřízení školy v Horní Bříze. V lednu 1928 však byla žádost Zemskou školní radou zamítnuta. Teprve v prosinci 1928, po různých intervencích, Zemská školní rada zřízení občanské školy v Horní Bříze schválila s tím, že se obec zavázala nésti ze svých prostředků veškerý náklad spojený se zřízením a vydržováním školy.
Projekt byl vypracován stavitelem Paurem. Byl však kritizován z několika hledisek: úzké třídy, malá okna a tělocvična mimo budovu, vysunutá k Sokolovně. Přesto byl schválen. Byla též vybrána stavební firma- Společnost stavitelů (Mandaus,Doubek,Pachman a spol.). Pauer se proti volbě stavební firmy úspěšně odvolal.
Místní školní rada dala ale posoudit projekt odborníkovi na stavbu škol ing.Zápalovi, který jej uznal jako zastaralý a nehospodárný a vypracoval náčrtek a později i projekt školy v dnešní podobě. Po mnohých tahanicích byl Zápalův projekt schválen a vybrána též stavební firma- V.Nekvasil, která předložila rozpočet za 1,661 mil.Kč. Ta současně přijala závazek, že řemeslné práce budou zadány místním živnostníkům a zaměstnáno bude především místní dělnictvo.
Továrna, jako největší poplatník, se stavěla proti ústřednímu topení a snažila se prosadit v celé budově školy svá kachlová kamna, čímž prý získá dělnictvo práci a otop přijde levněji. Místní školní rada však setrvala na topení ústředním.
V říjnu 1930 president Masaryk dal souhlas, aby škola nesla jeho jméno.
V době nastupující krize a obav zastupitelstva z větších vydání bylo zakoupeno jen nejnutnější vybavení tříd i tělocvičny.
..
Škola byla slavnostně otevřena 30.srpna 1931. Do školy byli kromě Horní Břízy zapsáni žáci z Trnové, Krašovic, Kaznějova, Hromnic, Žichlic a Tatiné
Protože koncem 80tých let škola kapacitně již nedostačovala,
..
začala se budovat velkoryse nová. Před školou byla postavena socha ak.sochaře B.Holakovského „Radostný život“. Areál přístavby školy byl postupně zprovozňován v průběhu 90.let 20.století.
..
Na konci r.2014 bylo dokončeno zateplení školy a nová fasáda.
v
v
11.listopadu 1918 uspořádaly spolky oslavu založení republiky. Průvod s hudbou šel ze vsi na továrnu a zpět, v předních řadách byli italští zajatci, se kterými místní lidé dobře vycházeli. Téhož dne byl v
..
hostinci č.28 založen Sokol. Přihlásilo se 59 členů a náčelníkem byl zvolen Jindřich Rosenbaum. Zpočátku se cvičilo u Duchků v č.20 společně s DTJ. Sokolové začali cvičit v hostinci č.20 a zřídili branné čety, do nichž se přihlásilo 50 členů. Dostali zbraně, které zbyly v
..
továrním skladu po odchodu vojáků, kteří zde hlídali za války italské zajatce. Společně s DTJ pořádali veřejná cvičení u Kozího hrádku, kde jim poskytla obec zdarma pozemek. Zúčastnili se také VII.Všesokolského sletu v Praze.
Protože v hostinci u Benešů museli platit 2000 Kč ročně nájmu, přesídlili do
..
Karezova hostince a začali připravovat stavbu vlastní sokolovny. Továrník Schmidl na Vískách jim dovolil vyrábět zdarma cihly v jeho cihelně, tovární auto je dokonce vozilo na staveniště. Projekt vypracoval Václav Pauer. V srpnu uspořádali sokolové veřejné cvičení a po té měla jednota asi 12500 Kč jmění. Továrna slíbila dar 30 tisíc, ale rozpočet na stavbu sokolovny byl 200 tisíc! Obec sokolům darovala 16 stromů, které se zpracovávaly také na Vískách v tovární tesárně. Všichni členové Sokola zdarma a velice intenzivně pracovali a v prosinci 1921 byla už hotova střecha.
Sokolovna byla
..
slavnostně otevřena 8.října 1922. Reliéfy ji vyzdobil keramik Schulz. Problém byl však s oponou. Namaloval ji akademický malíř Salzman, ale nikomu se nelíbila, proto ji později (v roce 1924) za 500 Kč přemaloval akademický malíř a legionář Antonín Smutný, který pracoval v továrně. Na oponě byl nápis: „Země česká, domov můj“. Sokolské vlajky vyšily členky Zdena Fryčová a Otilie Straková.
x
x
Elektrické světlo do sokolovny. Dne 10.list 1923 byla konána pochozí komise na vedení elektrického proudu ze mlýna Frant.Beneše č.p.38, do Sokolovny. Svolení k tomu dáno. Sokol si svépomocí světlo zařídil nákladem 4000,-Kč. Až dosud byly místnosti Sokolovny osvětlovány lampami na zplynování petroleje a při slavnostních dnech elektrickým světlem vyráběným zapůjčeným parním strojem s dynamem. Frant.Beneš jako starosta Sokola se uvolil poskytovat světlo zdarma.
x
x
Divadlo v Sokolovně těší se oblibě občanstva místního i z okolních i vzdálených vesnic pro dokonalé provedení hry a krásnou výpravu, kterou s něvšední pílí pořizují F.Šimsa-tech. úředník a Jan Reyč-elektrotechnik i jiní. Zejména kusy, v nichž vystupují nejstarší ochotníci-členové dramatického souboru Sokola, plní sokolský dům. Divadla jsou hlavním a také nejsilnějším zdrojem příjmů Sokola. Jen za rok 1924 nacvičil a sehrál hry: Světáci, Divá Bára, Pražský žid, Velbloud uchem jehly a Ženich s titulem.
x
x
květnu 1929 bylo oběma žadatelům –DTJ a Sokol- zemským úřadem sděleno, že není důvodu pro zřízení a povolení biografu v naší obci. Oba spolky se odvolaly a po odvolání byla v září koncese udělena Jednotě Sokol a 1.listopadu se konalo zahajovací představení.
Za malý poplatek si mohly sokolovnu pronajmout i jiné spolky na přednášky, koncerty, zábavy a kurzy. Místní osvětová komise tu například pořádala bezplatný zdravotnický kurz, ve kterém přednášeli plzeňští lékaři a účastnilo se ho hodně občanů. R.1929 zde založil holič Karel Bláha pěvecký kroužek.
x
x
V roce 1930 měl Sokol tyto stavy: 137 dospělých členů, 49 členek, 10 dorostenců, 11 dorostenek, 35 žáků, 48 žákyň, = 290 příslušníků
..
..
..
Kromě cvičení se v novém sále konaly zábavy, plesy a hrálo se tam samozřejmě divadlo, které bylo největším zdrojem sokolských příjmů. Obvykle sokolové nacvičili šest premiér ročně. O občerstvení při velkých akcích se staral Václav Karez.
..
V roce 1949 se všechny tělovýchovné organizace sloučily v závodní Sokolskou jednotu a z ní během padesátých let vznikla Tělovýchovná jednota Tatran. Cvičilo se i nadále v místní Sokolovně, každoročně byl zorganizován letní tábor pro děti a místo sokolských sletů se nacvičovaly spartakiády.
v
v
Grunt Karezovský byl majetkem tohoto rodu již v roce 1558. Prvním známým majitelem byl Šimon Kařez.
..
Od pradávna tu také bývala krčma. V roce 1793 byla oddělena čtvrtina pozemků a postavena chalupa č.21 pro Martina Kareze. Roku 1850 si Josef Karez na polovině pozemku postavil statek č.32 a k dalšímu dělení došlo v roce 1893, kdy si Václav Karez postavil statek č.71.
v
v
Grunt Kabátovský patřil v roce 1558 Šebestu Kabátovi. Asi v roce 1705 byla na
..
části pozemku postavena chalupa č.13 pro Josefa Kabáta. V roce 1840 grunt zdědila Anna Kabátová, která se provdala za Vojtěcha Mancla. Jejich syn roku 1865 zavinil požár, při kterém sám zahynul a celá ves vyhořela
v
v
Statek „U Benešů“ byl postaven na pozemku Benešovského gruntu roku
..
1792 pro druhorozeného syna Jakuba Beneše. Více než sto let byl pak v majetku Benešů, později Kratochvílů a nyní Grundfestů.
v
v
Zde byl obchod se
..
smíšeným zbožím, pak byt strážníka a místní chudobinec. Obecní pastouška vedle kovárny v ulici K Cihelně sloužila po staletí jako příbytek obecního slouhy. V roce 1928 byla přebudována, po válce tu byla strojní a traktorová stanice JZD a nyní je místo ní autoservis.
v
v
Božena Royová:
.
.
..
Západočeské kaolinky velice šikovně už na
..
začátku dvacátého století využili toho, že se všude budovaly
..
plynárny, elektrárny, takovéhle obrovské podniky se stavěly nejenom v Plzni, v Praze, ale i ve Vídni v Budapešti, ve Varšavě, všude možně. Zrovna tak to bylo s kanalizační kameninou, na počátku 20. století
..
se budovaly kanalizační sítě v mnoha evropských velkoměstech i v Praze. A západočeské kaolinky tam dodávaly také veškerý materiál.
v
v
Grunt a mlýn Paškovský – o založení nejsou zprávy, avšak v roce 1558 patřil zpustlý mlýn
..
rychtáři Valentovi. Mlýn obnovil roku 1653 Václav Hermundt, pak ho vlastnil příbuzný rod Lišků. Mlýn vyhořel v roce 1867. Další majitel, Vojtěch Kryč, přestavěl starou obytnou budovu a v roce 1875 byl od statku č.10 oddělen mlýn jako č.38, mlynářem se stal Ferdinand Beneš. Na statku dál hospodařil rod Kryčů. Budova č.10 byla již rozbořena.
Mlýn – roku 1875 byla oddělena část pozemků a stavení od č.10 a
..
vybudován nový mlýn, jehož majitelem se stal Ferdinand Beneš. Ve třicátých letech mlýn převzal od rodiny Benešovy Josef Jílek, po něm roku 1937 Jan Kovář. Provoz mlýna byl ukončen v roce 1961.
v
v
Ves Březí je historicky doložena v letech 1180-1182.
Asi o 40 let později ji kníže daroval Ratmírovi ze Skviřína a ten odkázal plaskému klášteru, aby si zajistil spásu duše. Darování potvrdil roku 1232 král Václav I.
x
x
Osud Březí byl tak na staletí svázán s plaským klášterem.
V roce 1366 se objevuje první zmínka o sousední vsi Čermné, oddělené od Březí potokem. V Březí na pravém břehu bylo 9 lánů, v Čermné na levém břehu 12 lánů. Opat Mikuláš tehdy zavedl právo zákupní, podle kterého měli poddaní právo zůstat na své usedlosti, pokud řádně odváděli naturální a peněžité dávky, případně robotu. Od doby husitských válek byl plaský klášter nucen svůj majetek zastavovat a obě vsi často měnily majitele.
..
x
x
Albrecht z Kolovrat
..
udělil vsím roku 1499 právo odúmrtí a právo svobodného stěhování.
..
x
x
Roku 1539 se majitele stal Florián Gryspek z Gryspachu,
..
který na svých statcích vydal "Řád selský" čili "Artikulové soudní" a v roce 1558
x
x
Gryspekové z kaceřovského panství se zapojili do stavovského povstání a tím se i Bříza dostala na stranu stavů. Její páni se zúčastnili dobývání Plzně. Mansfeldovi dodali k dobývání Plzně několik děl a přepadali vesnice v majetku plasského kláštera. Po porážce stavovského povstání byl Gryspekům zabaven majetek. Dle pověsti podali Gryspekové k císaři žádost o milost a člen rodu jezdil každý týden do Plzně, přeptat se jak to dopadlo.. Když si pak přečetl císařův ortel, hnal koně zpátky na Kaceřov. Uštvaný kůň na schodech zámku padl a zemřel i s jezdcem. Ostatní vytušili, co jim chtěl jezdec sdělit a všichni se pak i s dětmi otrávili jedem ve víně
nechal sepsat první urbář - knihu, kde byl zaznamenán veškerý majetek panství i poddaných a jejich povinností. Březí postupem času splynulo s Čermnou.
Vzhled obce se po staletí neměnil. I podle Tereziánského katastru z roku 1718 bylo v Březí celkem 12 sedláků, hajný a kovář.
..
x
x
Za panování Josefa II. byl klášter zrušen, majetek převzala náboženská
..
matice a od ní ho roku 1826 koupil kníže Václav Kliment Metternich. V roce 1839 byla postavena kaplička a zavedeno číslování domů. Průmysl začal pronikat i do těchto zemědělských krajin.Na Čábalkách se od roku 1819 těžilo uhlí. Na Horách byly vitriolové hutě, sirné hutě a později se tady těžilo uhlí. V roce 1848 se Hořejší Březí stalo samostatnou obcí s vlastní samosprávou. Prvním starostou byl Václav Matějovec. V té době tu bylo 27 domů a 259 obyvatel.
Vzhled obce se změnil po velkém požáru v roce 1865 a také stavbou železniční trati v letech 1871-1873.
..
x
x
Výrazný zlom však nastal až v letech osmdesátých, kdy tu byl objeven kaolin.
..
Roku 1882 začal v polesí Toku těžit kaolin významný rokycanský podnikatel a báňský odborník Johann Fitz. Postavil plavírnu a v roce 1886 zavedl i výrobu keramického zboží. Stal se tak zakladatelem podniku, který si přes sto let udržoval dominantní postavení v keramickém průmyslu. Obec v té době měla 43 domů a 349 obyvatel se začala rychle rozrůstat. Pro dělníky a úředníky se stavěly domy, budovaly se silnice a vznikaly nové živnosti. Roku 1889 byla otevřena nová škola, později pošta, zdravotní středisko, četnická stanice a postaveno bylo i nové nádraží.
....
v
v
Škola podle projektu architekta
..
Antonína Müllera z Plzně byla postavena roku 1890 a učit se v ní začalo 10.listopadu. Od roku 1931 tu místo školy byla knihovna,
..
Kampelička, zasedací obecní síň a byt ředitele školy. Od roku 1940 je zde mateřská škola.
v
v
Vila z roku 1912,
..
postavená pro správce kaolinky Boh.Tutze. Rozšířena v roce 1920. Od roku 1962 závodní mateřská škola
..
a od roku 1993 rehabilitační středisko.
v
v
Grunt Matějovský byl jeden z největších a nejstarších gruntů v Březí. V roce 1558 ho
..
vlastnil Jíra Matějovec. V roce 1821 byla oddělena část pozemku a postaven tu dům č.22 pro Josefa Matějovce. Roku 1825 se majitelem stal Václav Matějovec, který byl od roku 1848 prvním hornobřízským starostou. V držení rodu Matějovců byl grunt až do požáru v roce 1865, pak nastal úpadek. Václav Matějovec se stal obecním strážníkem a později si postavil dům č.150. Grunt v dražbě koupil v roce 1871 Jakub Krásný, od konce 19.století patří rodině Pokorných.
v
v
Grunt Švandovský měl roku 1558 Jakub
..
Dubský, od roku 1636 pak Bartoloměj Švanda, zvaný Bárta, který byl v letech 1668-70 vězněn
x
x
Kolem r.1660 měli v Hořejším Březí slouhu jménem Jiří Bubrle. Byl to člověk silný, surový a v celém okolí nebylo rváče horšího a smělejšího. Po velikonocích o muzice, vyčítal mladý sedlák Bartoloměj (Bárta) Švanda, že mu Brbule odloudil pacholka. Bubrle hned vykřikl: „pojď na plac“. Švanda vědom si své síly, dlouho se zdržoval, ale když slouha se mu posmívati začal, vrhl se naň a jedinou ranou pěstí srazil mu vaz. Bubrle se svalil pod lavici. Polomrtvého jej odnesli z krčmy a v noci pak vypustil ducha. Mladý Švanda potom bloudil tři noci po lesích, ukrývaje se před spravedlností, ale pak nemaje pokoje, vrátil se do vsi, odkud ihned panským drábem odveden do Plas. Pod magistrátem karlovickým pak ve prospěch Švandy vypovídali všichni svědkové: Dorota, manželka krčmáře Kareše, Matějovec, Říha, Kabát, Jakub Kubík i Markéta Beneška. Pražský soud však rozhodl, že Švanda má po dvě léta ve vězení zůstati a po ten čas v poutech a řetězích na obecním díle pracovati.
za zabití slouhy. Když rod Švandů po meči vymřel, převzala grunt v roce 1753 dcera Anna, provdaná za Jana Kryče. Rodina Kryčova grunt vlastnila dalších sto let. I tento grunt při velkém požáru roku 1865 vyhořel a znovu ho vybudoval Jakub Sládek. Značná část pozemků byla v roce 1881 rozprodána. Od roku 1890 je statek majetkem rodiny Štěpánkovy
v
v
Starou hospodu v letech 1792-93 postavil hajný Matěj Mayer,
..
poté tu rodina Soprova zřídila hostinec. V 19.století dům přestavěl Jan Duchek a počátkem 20.století tu Anna Duchková zařídila taneční sál a přistavěla dvě místnosti – základ domu č.88. Od roku 1921 zde členové Dělnické tělovýchovné jednoty hráli ochotnické divadlo, v letech 1923-29 tu mělo svou prodejnu Západočeské konzumní družstvo. V hostinské živnosti pokračovaly sestry Kryčovy, pak rodina Hájkova a Kašparova, po válce Brunclíkova. Nyní je tu restaurace Český lev.
v
v
Č.75 Velká vila z roku 1900 (podle projektu arch.Eduarda Kroha)
..
sloužila za
..
byt
..
ředitele závodu a byly zde i místnosti pro zasedání správní rady Západočeských kaolinek.
v
v
Původně přízemní skladiště
..
u vrátnice šamotky z roku 1884 prodělalo velkou přestavbu v roce 1930 na dělnické lázně. Po válce tu bylo závodní inhalatorium, kanceláře a od roku 1998 je zde Muzeum Horní Bříza.
..
v
v
Paurovna – vila, kterou si postavil stavitel Václav Pauer v
..
roce 1912 na Třídě 1.máje. Rozšířena v roce 1921, rozsáhlá rekonstrukce v roce 1986.
v
v
Kantýna z roku 1890, jejímž prvním nájemcem byl Matěj Hornschild s manželkou Julií.
..
Julie později vedla živnost sama a kantýně se přezdívalo „Hostinec u krásné paní“. V roce 1911 byla kantýna přistavěna a zřízena tu zvláštní jídelna pro dělníky i úředníky, výčep a kasino. Po válce v letech 1949 – 60 v pravé části budovy sídlil závodní klub. Nyní je tu restaurace BAMA.
v
v
Domek v Třemošenské ulici, jehož původním majitelem byl Vojtěch Karez z č.3,
..
později dělník Jan Černý. V roce 19.. tu zařídila rodina Hertlova pekařství (je tu i nyní).
v
v
Statek Prusíkovský byl v roce 1835 postaven na pozemcích Fakanovského gruntu
..
pro dceru Kateřinu, provdanou za Tomáše Prusíka. V roce 1891 byla oddělena polovina pozemku a postaven dům č.50 pro Josefa Prusíka. Roku 1903 byl statek opět sloučen.
v
v
Chalupa U Jiříčků byla postavena roku 1804 na pozemku č.17 pro
..
Václava Sopra. V době stavby dráhy tu měl Jiří Sopr výčep a od roku 1914 Adolf Edelstein obchod. Ten koupil roku 1937 Alois Balvín.
v
v
Obchodní dům
..
Stanislava Škanty z roku 1928. Byt byl upraven o rok později.
v
v
U
.
.
..
...
kapličky ve Staré vsi začíná jedna z tras Naučné stezky Horní Břízy.
x
x
V roce 1623 se uvádí, že pode vsí
..
Trnovou je mlýn o jednom kole. Vody z rybníka
se používalo k pohonu mlýna pomocí kola na svrchním toku. Mlýn měl dvě části, špičák
a hořejší. Vodní kolo mělo průměr 4 a půl metru. Roku 1895 bylo provedeno
nivelační vyměření a osazen normální cejch. Ve mlýně se mlelo ještě za druhé
světové války.
x
x
Vísecký rybník během staletí nasbíral několik názvů: Vísecký, Trnovský, Labutí a Hamr.
Všechny měly svůj důvod. Je poblíž
..
obce Trnová, patřil k velkostatku Vísky,
hnízdily tu labutě a stávala zde kovárna na vodní pohon, neboli hamr. Nad součaným
rybníkem býval ještě větší rybník, který se rozkládal od dnešní čističky až po
školu. V roce 1656 se do rybníka vysazovalo 50 kop plodu kapra. Hráz horního
rybníka se protrhla a byla zcela odstraněna v 60-70tých letech minulého století.
Zpracováno na základě aktivit dětí ZŠ Horní Bříza.
v
v
Obkladačky,
.
.
..
.
..
..
..
..
..
.
.
..
kterým se dřív říkávalo obložky, se v Horní Bříze vyráběly už na začátku 20. století, měly ale tloušťku kolem centimetru. Ty čtyřmilimetrové, jaké známe i my, se tu dělaly už po pár letech a dodnes jsou jimi obloženy například alpské tunely.
Dalším unikátním výrobkem firmy byla mozaika, kterou jsou dodnes obloženy některé bazény nebo budovy z třicátých let. Velikým hitem byly také mrazuvzdorné venkovní obklady značky Alid, které jsou k vidění například v Plzni Na Belánce. Naprostým unikátemse staly ale krby a kachlová kamna, která dokonce firmu zachránila v době celosvětové krize.
Obkládačky byly ale okrajovým výrobkem. Tenkrát byla dominantní žárovýroba a výroba kanalizační kameniny.
Božena Royová:
..
Do té doby se kachlová kamna stavěla na místě, složitě armovaná železem, nebyla to jednoduchá záležitost a oni uvedli na trh ta přenosná kamna, čtyři lidi to v pohodě unesou, takže to byl velice vynikající vrobek a šel na odbyt, přestože byla hospodářská krize.
v
v
Božena Royová:
..
V roce 1912 tu byla postavena samostatná továrna na výrobu břizolitu.
Břizolit se to nazývá podle Horní Břízy pochopitelně, byl to náš výrobek
a
..
břizolit to jsou umělé
omítky a umělý kámen. Velice trvanlivé omítky,
které si zachovávaly po desetiletí svoji barvu. Vyráběly se ve všech možných
barvách. Fakt je, že v Čechách máme unikátní ložiska surovin, pro výrobu tohoto
umělého kamene. Jinak se to nachází snad jen v Austrálii.
v
v
Podnikatel a báňský odborník Johann Fitz
.
.
..
.
.
.
.
.
vlastnil v 80. letech 19. století kaolinky v západočeských obcích Dnešice a Obora.
Brzy se ale začal zajímat také o sousední hornobřízské pozemky, které tehdy patřily k plaskému panství.
V roce 1882, když
..
zdejší lokalitě začal provádět pokusné geologické vrty, narazil na bohaté ložisko kvalitního kaolinu.
Ještě na podzim téhož roku začal razit chodby k tomuto ložisku.
x
x
9.12.1933 se zastavuje na 3-4 měsíce dobývání kaolinu a propouští 200 z 360 dělníků. To se již provádí několik let. V létě se tam racionálním způsobem těžby nahromadí takové zásoby materiálu, že se na několik měsíců upouští od zimní dražší těžby. Pokud jsou mezi propuštěnými dělníci místní, bývají, pokud to možno zaměstnáni v „dolejší továrně“ šamotce
Pozemky si pronajal a na podzim roku 1882 zahájil těžbu.
V obci ještě téhož roku postavil malou plavírnu (továrnu na čištění kaolinu).
v
v
Č.27 Statek U Honzů byl v roce 1837 postaven na pozemku č.18 pro
..
Jana Kroftu, jehož dcera se provdala za Klimeše a tento rod je tu dodnes. Roku 1916 statek zcela vyhořel, ale byl postaven znovu podle návrhu stavitele Karla Pracha.
v
v
Č.18 Grunt Čásovský či Volákovský byl největším gruntem v Čermné (Na návsi).
..
V 17.století patřil Valentu Čásovi zvanému Volák. Přešel do majetku Reysů a pak Kroftů (když se Anna Reysová roku 1759 provdala za Martina Kroftu). V roce 1837 byl napravo postaven statek č.27 pro Jana Kroftu. V době stavby dráhy byl v č.18 výčep Žida Gutfreunda. Asi v roce 1897 byl nalevo postaven další dům č.67 jako výměnek Václava Krofty.
v
v
Čp.124
..
Hokynářství s trafikou válečného invalidy Jana Švába z roku 1920.
..
Rozbořeno v roce 1931 a na
x
x
Dne 26 ledna 1929 zatčen holičský pomocník u holiče Karla Bláhy pro zneužití malých školních děvčat, která si v holičském závodě dávala zastříhávati vlasy. Zatčen byl při holení v továrně na udání otce jednoho děvčete.
jeho místě postaven patrový obchodní dům, kde byl drogista Pech, trafikant Šváb a holič Bláha.
v
v
Č.26 Statek Prusíkovský byl v roce 1835 postaven na
..
pozemcích Fakanovského gruntu pro dceru Kateřinu, provdanou za Tomáše Prusíka. V roce 1891 byla oddělena polovina pozemku a postaven dům č.50 pro Josefa Prusíka. Roku 1903 byl statek opět sloučen.
v
v
Č.28 Původně obytný dům u olejen Pod Horami. Po jeho rozboření
..
bylo číslo přiděleno hostinci, který v roce 1892 postavila rodina Benešova na pozemcích gruntu č.5 pro Františka Beneše. Hostinec se nazýval také „U křížku“ podle
x
x
V poválečných letech jest ve všech společenských kruzích u nás náruživě holdováno hře v karty. Hrálo se sice před válkou také, ale nikoliv v té míře. Dnes karbanu holdují převážně vrstvy finančně nejslabší –dělníci- kteří ve hře utrácejí těžce získanou mzdu a rodiny jejich pak trpí nedostatkem. Nejvíce jest karban pěstován v sobotu večer (po výplatě mzdy) a v neděli. Jest to především několik jednotlivců- náruživých hráčů, kteří jsou mladším lidem špatným vzorem. Velikou vinu nesou i hostinští- Fr.Beneš, Jos.Meister a Václ.Kabát, kteří hry (i zakázané) o veliké peníze ve svých místnostech nejen trpí, ale o své újmě kvůli karbaníkům předržují i policejní hodinu.V neděli 3.října 1926 ve 4 hod ráno došlo v Benešově hostinci ke rvačce mezi dělníky- karbaníky, při níž i hostinský dostal nožem několik menších ran. Snad tento případ povede k omezení zla!
křížku z roku 1753,
..
stojícího u zahrady. Působila tu Hospodářská beseda s ochotnickým spolkem a v roce 1895 tu měl Václav Karez řeznictví. Po válce budovu využíval Svazarm.
v
v
Č.22 Statek U Zahradků vznikl rozdělením pozemku č.1 v roce 1821.
..
Říkalo se mu tak, protože stál na zahradě. Prvním majitelem byl Josef Matějovec. Jeho dcera Anna si vzala Josefa Urbana. Při požáru roku 1865 byl statek zničen a tehdejší majitel František Urban ho prodal v dražbě a sám se stal obecním hajným. Statek koupil Josef Beneš a ve všech budovách zařídil byty
v
v
Č.47 Hostinec U Kabátů byl postaven roku 1883 na pozemku č.22 pro Barboru Kabátovou. V roce 1889 tu dočasně
..
byla zřízena jednotřídní škola. Majetkem rodiny Kabátovy je dodnes.
v
v
Č.24 Chalupa U Kašparů byla roku 1835
..
postavena na pozemcích Fakanovských pro dceru Marii, provdanou za Kašpara Dobrýho. V letech 1909-19 tu měl Karel Bělohradský obchod se
..
smíšeným zbožím. V roce 1921 domek koupila obec pro strážníka a obecní chudé.
v
v
Č.8 Grunt Kubíkovský byl jediným statkem,
..
který nebyl rozdělen. V roce 1654 patřil Vítu Kubíkovi, od roku 1763 byl v držení rodiny Štěpánků až do roku 1935, kdy ho v dražbě koupil Jakub Beránek z č.7.
v
v
Č.105 Hostinec
..
Josefa Meistra z roku 1912, hostinská koncese udělena v roce 1920.
v
v
Požár zpozoroval plzeňský věžní hlídač a odhadoval, že hoří Záluží. Odpoledne
..
se na místo koňmo vypravil pan purkmistr a zjistil, že shořelo Březí. Podal zprávu o 13ti usedlostech, které kvůli silnému větru velice rychle shořely.
Neštěstím bylo, že téměř všichni dospělí občané byli tou dobou na mši v ledeckém kostele. Ve vsi bylo jen několik žen s malými dětmi.
..
Naštěstí byl v době požáru ve vsi přítomen pan Staněk, majitel důlního podniku, který s nasazením života otvíral stáje a vyháněl dobytek. Z domů též vyváděl matky s dětmi a to často i násilím, neb tyto se snažily ještě zachránit něco z majetku. V důsledku této pošetilosti došlo k několika popálením a přivolaný lékař ze Všerub pak ošetřoval deset popálených osob. Jedna stará žena uhořela.
..
Panu Staňkovi se podařilo zachránit 100 kusů koní a dobytka.
Výčet škod pak obsahoval 13 selských usedlostí, 11 koní, 26 kusů hovězího dobytka, 6 prasat, 300 husí a mnoho drůbeže. Všichni sedláci byli pojištěni, nejhůře však
..
dopadl nejbohatší sedlák a starosta Matějovec, který pojištění zanedbal.
Důvod požáru nebylo možno s jistotou určit, byla jen domněnka, že jej způsobil selský syn ze stavení č.4, který zemřel na popáleniny. Měl se vrátit s koňským povozem ze Svaté Hory , zavezl vůz do stodoly, kde bylo obilí a sláma a přitom patrně kouřil dýmku. Když vzplála sláma, snažil se ji uhasit svým tělem. To se mu nepodařilo a přivodil si popáleniny, na které pak zemřel.
..
Sedláci si nejvíce stěžovali na ledeckou faru. Ta měla dříve kaplana, který sloužil ranní mši a farář pak mši následující. Farníci se mohli vystřídat ve dvou turnusech a nemuseli tak nechávat majetek bez dohledu. Místo kaplana však bylo zrušeno a s ním i ranní mše. K neštěstí tak napomohla tato redukce bohoslužeb na ledecké faře.
Volně převyprávěno dle kroniky.
v
v
Č.67 Domek, který asi roku 1897 postavil Václav Krofta na
..
pozemku č.18 a pronajal ho Adolfu Edelsteinovi na obchod. V roce 1902 přistavěl dvě světnice jako svůj výměnek. Edelstein obchod provozoval do roku 1914, pak ho převzal Stanislav Škanta (do roku 1928). Od roku 1930 tu byla prodejna potravin, později cukrárna Čáslavského.
v
v
Na webu je nyní k dispozici úplná řada kronik za léta 1996-2017.
Kroniky jsou přístupné z ikony police s knihami, anebo také přímo z webu aplicato.cz/kroniky.php.
Špaček
v
v
Dinas
.
.
..
patří bezesporu k jednomu z tradičních žárovzdorných materiálů používaných v celé řadě průmyslových odvětví. Jeho místo je stále v mnoha aplikacích nezastupitelné především pro jeho specifické vlastnosti a příznivou cenu. Dinasové kameny jsou často v provozních podmínkách extrémně tepelně zatěžované, mechanicky namáhané a mnohdy vystavené působení agresivních činidel. Na jejich kvalitu jsou tedy kladeny vysoké požadavky. V hutnickém průmyslu se dinas používá pro zdivo koksárenské baterie a dále pro vyzdívky kopule a horní partie ohřivače vysokopecního větru. Koksárenská baterie představuje největší komplex žárovzdorného materiálu v hutnickém průmyslu. Na stavbu takového agregátu se spotřebuje i několik desítek tisíc tun žárovzdorných výrobků čítajících i více než 1000 tvarů. Okolo 60 % veškerého zdiva přitom představují dinasové tvarovky, které v provozních podmínkách rozhodujících částí baterie vykazují vysokou chemickou odolnost a mají pro ně i odpovídající termomechanické vlastnosti.
v
v
Č.17 Chalupa Antoniovská (či „Šturmovská“)
..
se jmenovala také po prvním známém majiteli Antoniovi. Později ji vlastnil rok Šturmů a Soprů. V roce 1804 byla na části pozemku postavena chalupa č.16. V roce 1890 chalupa č.17 zcela shořela. Spáleniště koupil Vilém Plachetka, o dva roky později postavil nový dům a zařídil v něm hostinec. Ten provozoval od roku 1901 Václav Karez, od roku 1906 i řeznictví. Hostinec si pronajímal spolek Havlíček. Řeznictví se
x
x
V padesátých letech století minulého, fungovala v nějakém přístavku na dvoře veřejná prádelna. Byla to celkem pohodlná místnost vybavená dobovou pračkou a ždímačkou, dále velkým sporákem na ohřívání vody, kterou si tehdejší pračka ohřát neuměla, a vanou na máchání prádla. To se špinavé prádlo nastrkalo do hrnců, naložilo na vozík a jelo se do prádelny, tam se vyvařilo, vypralo, vyždímalo, nastrkalo zpátky do hrnců, na vozík a domů. Byla to akce na půl dne a končila večer za tmy.
udrželo do roku 1950. Od roku 1955 zde byla zařízena školní jídelna s družinou, nyní je předělávána na byty.
v
v
Č.21 Chalupa Karezovská v Třemošenské ulici
..
byla v roce 1793 postavena na pozemku Karezovského gruntu č.3 pro Martina Kareze. Protože je pod Horami, říkalo se tu také „U Záhorů“. Majitelé sbírali po vsi dřevěný popel a dodávali ho do Plas na výrobu louhu. Počátkem 20.století se chalupa stala majetkem rodiny Švábů.
v
v
Č.45 Domek z roku 1886 na místě dnešních pomocných provozů v Tovární ulici,
..
v němž byla v letech 1896-1911 pošta. Byl zbořen v roce 1937.
V obci do té doby nebyla pošta, dopravu balíků , dopisů i peněz do Třemošné obstarával některý chudší občan za odměnu, např.dělník Václav Matějovec, který byl současně obecním poslem, nebo někteří výměnkáři.
Když se začalo uvažovat o zřízení samostatné pošty, nabídla v roce 1896 továrna zdarma místnost v č.45 u silnice.
..
Poštmistrovou se stala Němka Bartošová, která se nikdy nenaučila správně česky.Její muž byl úředníkem. Listonošem (či poslem, jak se tehdy říkalo) byl Josef Šváb a dvakrát denně roznášel poštu po vsi.
v
v
Č.58 Malá vila v
..
,Tovární ulici u nádraží byla postavena roku 1890
..
pro Johanna Fitze, zakladatele hornobřízských závodů. Po jeho smrti se využívala jako hotel pro důležité návštěvníky továrny
v
v
Č.92 Zdravotní středisko z roku 1911
..
(podle projektu arch.Jindřicha Alexandra), kde byla lékařská ordinace, lékárna,
..
byt lékaře MUDr.Šollara a také poštovní úřad (ten do roku 1952).
..
V pozdějších letech také
..
ordinace zubaře Zučka.
v
v
V úterý 6.6.1926 o půl 12 jel na motorovém kole J.Gruber do továrny. V zatáčce silnice u pomníku přijeli od továrny proti němu tři cyklisté. Jmenovaný se jim sice vlevo vyhýbal, ale první z nich, dělník Kumpa z Krašovic narazil prudce na jeho motor a porazil jej. Gruber odletěl směrem k pomníku a zůstal bezvládně ležeti. Kumpa se poranil jen málo. Gruber měl rozštípnutou lebeční kost po straně, otřes mozku a přeražené žebro. Po dlouhé době vyšel z nemocnice uzdraven, ale notně poznamenán. Vyšetřováním zjištěno, že vinu na srážce nenese nikdo, příčinu toho nutno hledati v prudkém spádu a zatáčení silnice, což brání rozhledu
x
x
Nebudu se zde rozepisovat ke každému místu uvedeném na Vašich stránkách, ale zaujala mě úvaha o umístění zrcadla v zatáčce u malého krámku naproti školce, aby mohli chodci přecházet silnici ... tedy nezlobte se na mě, ale přecházet silnici v tomto nepřehledném místě přímo od obchodu směrem ke školce a ještě se divit, že se na mě vyřítí auto, může snad jedině blázen. Tohle přeci nejde řešit umístěním zrcadla, ale zdravým rozumem - tedy popojít pár kroků a bezpečně přejít o kousek dál
p.s. Ani tenkrát nebylo vidět za roh a my s tím dnes přece taky nic nenaděláme.
v
v
Výstavba usedlostí v Březí zničených požárem r.1865 vyžadovala mnoho stavebního materiálu
a tak někteří z postižených sedláků založili na svých pozemcích u žilovské silnice
společnou cihelnu na výrobu cihel pro vlastní potřebu. Cihelna po roce 1890 zanikla.
Teprve po první světové válce asi od roku 1920 stavitel Karel Prach z Příšova na témže místě
postupně vykoupil pozemky a vybudoval moderní cihlářský podnik.
Zpráva z roku 1928 -
Karel Prach, statkář v Příšově a majitel zdejší cihelny, dokončil stavbu kruhové pece o 20ti komorách s komínem 48m vysokým a započal s pálením cihel. Tašky dosud nevyrábí.
v
v
V roce 1923, v předvečer výročí Husovy smrti dne 5.července uspořádala místní osvětová komise za součinnosti všech místních spolků pěknou Husovu oslavu. Dlouhý průvod spolků četného občanstva odebral se ze vsi k Husovu kamenu, kde o významu Husově promluvil Frant.Valeš, jednatel místní osvětové komise. Poté členové sboru dobrovolných hasičů zapálili přichystanou hranici a po zapění státní hymny se účastníci důstojné oslavy rozešli. V témže rámci konány pak i v následujících letech Husovy oslavy.
v
v
ooo
v
v
Č.11 Obecní kovárna v ulici
..
K Cihelně byla postavena vedle mlýna, bydlel a pracoval v ní obecní kovář. Byla přestavěna na rodinný domek.
v
v
Č.19 Grunt Masikovský vlastnil již roku 1558 Franc Masika.
..
Od roku 1695 byl v majetku rodu Benešů. Na části pozemku byla v roce 1735 postavena chalupa č.15 pro Václava Beneše. Roku 1772 si Markéta Benešová vzala Jana Sládka a tento rod tu pak žil. Pozemky se dále dělily – v roce 1828 byl postaven statek č.23, asi v roce 1865 domek č.35 a v roce 1870 domkářská chalupa č.36.
x
x
Panu hejtmanu Tyllingarovi, který úřadoval na plasském panství v letech 1680-1696 napsal Jiří Masyka z Horní Břízy dopis, ve kterém si stěžoval na svou nevěrnou milou z Kralovic. Kvůli svatbě s ní se on do Kralovic vyjednal, výhost si vyběhal a zaplatil, načež ona jej odvrhla. Z té příčiny musí se před ouřad předvolati a je oba dva vyslechnouti. A že ona musí, to co on utratil navrátiti. Do 30ti fl (zl.florentin) utratil, za výhost 18fl dáti musel a dále za chůzi, zameškání a hanbu účtuje si 100fl. Dále se Masyka dožaduje, by hejtman jí i jejímu otci domluvení učinil a vězením jí hrozil, dokud by peníze nesložila.
Jak s tím hejtman naložil není známo, ale z historie Masykovského gruntu plyne, že v r.1718 je Jiří Masyka psán jako občan kralovický, z čehož lze souditi, že nevěsta pod pohrůžkou pokuty ke sňatku svolila.
Č.23 Statek U Ševců na návsi byl postaven roku
..
1828 na pozemku č.19 pro Jakuba Sládka, vyučeného ševce. Přešel do majetku rodiny Daňků a Dienstbierů. Odtud pocházela vyhlášená „Bába mrtnická“.
v
v
Č.84 Mistrovský dům z roku 1909 podle projektu
..
arch.Jindřicha Alexandra z Plzně (určený pro úředníky a tovární mistry). Od roku 2001 prodejna stavebnin.
v
v
Č.41 Původní nádraží a
..
staniční kancelář v letech 1873 – 1903 umístěná na opačné
..
straně kolejí. Ta sloužila jen osobní přepravě. V r.1891 byla zřízena i zastávka pro nákladní provoz. Roku 1903 byla stanice zbourána. Téhož roku byla dokončena a zprovozněna nová budova čp.28.
..
Na nádraží navazovala také rozvětvená úzkokolejná vlečka, která dosahovala až na kaolinku. Z důvodu silného železničního provozu a častého
..
posunování vagonů, byla
..
zbudována lávka, aby pracující nebyli zdržováni cestou do kantýny na oběd..
Lávka byla v nedávných letech zlikvidována. Nádražní budova je již
..
dlouho mimo provoz.
v
v
Č.48 Dům u nádraží byl postavený roku 1903 pro zaměstnance dráhy. Nyní hotel.
v
v
Č.6 Grunt Benešovský (zvaný také „U Řimsů“) vlastnil v roce 1558 Tůma Beneš, majetkem rodu byl po celá staletí.
..
Rozdělen byl v roce 1792, kdy byl vedle postaven statek č.5. Roku 1818 si Anna Benešová vzala Josefa Kabáta. Jejich potomci obnovili grunt po požáru v roce 1865. V roce 1872 se Marie Kabátová provdala za Jakuba Řimsu a v dalších letech patřil grunt tomuto rodu.
v
v
Rok 1937
Dosavadní lesní hajný dnem 30.4.1937 propuštěn ze služby z vážných důvodů. Od trestního stíhání bylo upuštěno, ježto způsobená škoda byla nahražena.
dle Pamětní knihy Horní Břízy
..
v
v
Koncem května 1931 zámečník Vojtěch Šír, který zde provozoval prosperující zámečnickou firmu- (m.j. prodával a opravoval i kola a dílnu a obchod měl tam, co je teď ČEZ), zavedl u nás autodopravu osob. Zakoupil menší starší autobus, zjednal si šoféra a od 6 hod ranní každý den vyjížděl z Bučí a dál přes Krašovice, Trnovou, Horní Břízu, Záluží, Třemošnou až do Plzně a zpět. Byl prý velký lidumil, když třeba viděl na cestě babku s nůší, kázal zastavit a svezl jí zadarmo. Vykonával 4 cesty denně (2x do Plzně,2x zpět) a v
..
trhových dnech 6 cest. Jeho autodoprava prosperovala a tak si vzal půjčku na větší autobus a pokračoval s ním ve svém podnikání.
Jeho nápad měl mezi lidem velice příznivý ohlas. Autobus byl pro ves mnohem výhodnější, než 2km vzdálené nádraží (zastávka byla zřízena až o 12 let později). Navíc jízdné měl nižší než vlak.
Státním drahám se však brzy znelíbil konkurent a snažily se jej zlikvidovat. Nejprve nasadily na jeho trasu svůj autobus. Lidi však i nadále jezdili s Šírem a státní bus jezdil prázdný. Když nepomohlo ani snížení jízdného, přikročily státní dráhy k sankcím- stíhaly Šíra pro údajně nedovolenou pravidelnou dopravu osob (směl prý dopravovat jen na objednávku) a pak jeho autobusy zaplombovaly. Chtěly od něj převzít koncesi i s vozy, což odmítl. Další problém mu vznikl, když v té době jeho šofér autobusem naboural nějaká vrata.
Šír se pak ještě snažil založit autobusovou linku na Mělnicku. Tím však zanedbával zámečnický podnik v Horní Bříze, až jej musel prodat. Po mnoha stresech odešel vydělávat do Prahy a tam ho na ulici zklátil infarkt.
p.s. Naše babi, která byla sestrou Vojtěcha Šíra vždycky říkávala, že se do těch autobusů neměl pouštět, měl se dobře i bez nich.
v
v
Vrchnost často i příkazem obsazovala zanedbané grunty, opuštěné během třicetileté války, ale i dlouho po ní.
..
To proto, aby grunt alespoň nějak vydělával. Dosazený hospodář pak musel splácet cenu gruntu stanovenou vrchností dle jakéhosi splátkového kalendáře. Grunt byl pak jeho až po úplném vyplacení. Pokud splátky a jiné dávky vázly, vrchnost hospodáře sesadila- vyměnila. Tato výměna ale někdy byla v rozporu s dobrými výsledky hospodaření, z čehož plyne podezření,že i tenkrát uměli korupci. Někdy byl také hospodář odvolán na vlastní žádost. Ve všech těchto případech měl nárok na vrácení toho, co do gruntu vložil. Grunt pak obvykle „prošacovala“ komise a dle jeho stavu určila náhradu, kterou musel splácet nastupující hospodář tomu odstupujícímu. Jindy se ale stávalo, že se hospodář z gruntu vypařil do neznáma a pak neměl nárok na nic. Ve válečných letech a krátce po nich byly podmínky hospodaření obvykle krušné, hospodář bez peněz a s chabým inventářem toho moc nepořídil a často odstupoval. V pozdějších desetiletích lze pozorovat sice zlepšení podmínek hospodaření, ale současně vzrůstá počet podílníků - zejména sourozenců, potomků z prvního i druhého manželství a jiných, které musel hospodář postupně vyplatit. Významnou zátěží byly také vejměnky. Pokud hospodář zemřel, vdova se někdy snažila sama udržet grunt až do dospělosti nejmladšího syna, který pak mohl na grunt nastoupit. To se někdy podařilo, jindy se ale musela vdát, aby grunt udržela a druhý manžel byl pak v postavení pouhého správce do doby zletilosti vdoviných dětí. Měl pak nárok na vejměnek. Sepsáno podle knihy pana řídícího učitele Valeše „Dějiny obce Horní Břízy“ z r.1948.
v
v
V zatáčce naproti pomníku stála stará
..
stodola a domek čp.88. Ten zakoupily tři sestry- Marie a Barbora Kryčová a Anna Chvalínová s úmyslem postavit zde obchodní dům.
Když zde dlela komise okresního správního výboru kvůli povolení stavby jejich obchodního domu, bylo občany poukazováno na přílišnou zatáčku silnice proti tomuto domu a žádáno o přeložení silnice od Sokolovny, aby měla rovnější směr. Zástupci okresu s tím souhlasili a vyzvali zastupitelstvo k předložení návrhu, tak aby mohlo být narovnání silnice provedeno. Komise okresního správního výboru také navrhovala, aby v zájmu uvolnění komunikace obec zakoupila a zbořila celý objekt čp.88. Nic z toho se nestalo.
Místní školní rada schválila odprodej zahrádky pod domem čp.104 ku stavbě obchodního domu s tou podmínkou, že bude před plánovaným obchodním domem
..
upuštěno několik sáhů veřejnému statku, tak aby se rozšířil výhled v zatáčce.
Prodej pozemku byl však neprávem smluven bez podmínky upuštění této plochy, bez vědomí majitele- školní obce. Tato smlouva pak byla schválena obecní radou i zastupitelstvem. Bylo to přisuzováno tomu, že v radě i
..
v zastupitelstvu zasedal bratr jmenovaných tří sester. Teprve když byl patrový dům postaven, i členové zastupitelstva počali nahlížet, že tak rozměrná stavba neměla býti v tomto místě povolena.
Zatáčka nebyla narovnána a domek čp.104 byl znehodnocen ztrátou poledního slunce a výhledu. Nebylo ani přihlédnuto k tomu, že zde předtím došlo k vážné dopravní nehodě. V obchodním domě pak byl zřízen koloniál a lahůdkářství a obchod s dámskou a pánskou konfekcí. Obojí však brzy zkrachovalo.
Důsledky tehdejšího klientelismu místních mocných pociťujeme dodnes při každém průjezdu nebo přechodu silnice v této zatáčce. Tím více potěší slova radního z r.2013: "Přeji vám i vaší rodině ještě mnoho úspěšných přechodů silnice v tomto místě."
p.s.Z kroniky vyplývá, že p.Kryč byl současně i členem školní rady a mohl tak lobovat i z této strany.
v
v
.
.
..
Roku 1808 založil hrabě Lažanský olejny, v Litém a v Dolní Bělé, které r.1839 přešly do rukou továrníka J.D.Starcka, když ten předtím r.1802 koupil kamencové hutě v Hromnici.
x
x
Uhelných dolů zde bylo šest: Barbora, Václav, Marie, Johann Nepomucký, Konrád a Theresia. Nepříliš kvalitní uhlí bylo v malé hloubce pod povrchem a těžilo se ručně, šachtičkami. Za první světové války byl o uhlí značný zájem a prodávalo se místním občanům netříděné. Pracovalo tady 12-28 lidí a denně se těžilo 30 až 50q. Těžba byla ukončena po první světové válce, ale udává se, že se uhlí krátce těžilo i během druhé světové války.
Vznik olejny v Horní Bříze
x
x
V r.1839 byly zde založeny první olejny. Rozdrcený kyz (převážně ze Žilova) se vršil na jílovitý podklad na haldy, kde z něho vytékal louh (směs síranů).
..
Louh se zachycoval a sváděl do kádí. Zahušťoval se nejdprve odpařováním a pak ve vanových pecích. Nakonec se 24 hodin vařil v kotli a po vychladnutí ztuhl na vitriolový kámen žlutozelené barvy. Žíháním kamene v
..
huti vznikala dýmavá kyselina sírová zvaná oleum. Proto se těmto hutím říkalo "olejny". Kromě olea se vyráběl také kamenec, modrá a zelená skalice. Zužitkovával se i vedlejší produkt- červený prášek (kaput mortum), který se později hojně využíval jako základní surovina k výrobě barev.
..
Na horách nejprve měli olejnu Ludwig Weber, Josef Slach a poručík Josef Bohm. O rok později získal licenci J.D.Starck. Ten tu vybudoval sirnou huť se třemi pecemi. V polovině 19.století tu působili Johann Steibach z Plzně, Josef Glaser z Lobez, F.A.Svátek a Gustav Paulus. Celkem tu v té době bylo zaměstnáno 80 lidí, včetně žen a dětí. Všechny olejny zanikly před rokem 1880. Tři obytné budovy, které tu stály, byly rozbořeny.
lze datovat dle domů čp. 28 a 29 v ulici Pod horama, které byly postaveny jako olejny, tedy kolem r.1840. Rovněž olejny v Horní Bříze byly v rukou J.D.Starcka. Domy čp. 28 a 29 pak byly po zrušení olejen zbořeny a jejich čísla popisná dostaly později jiné budovy.
Těžba uhlí v Horní Bříze i v okolních obcích měla pak hlavně důvod v tom, že uhlí se používalo pro vytápění pecí olejen.
Starckova firma, která vlastnila v kraji řadu průmyslových podniků, však ohlásila v roce 1866 úpadek. Podržela si jen větší podniky a malé rušila, což postihlo i olejny hornobřízské a následně zde způsobilo i útlum těžby uhlí. Zdejšímu uhlí konkurovala lepší naleziště v Jalovčinách u Kazňova.
..
Zpracováno na základě aktivit dětí ZŠ Horní Bříza
v
v
Chalupa Masikovská čp.15 aneb "U chalupů" nebo "U Dolejšů"
byla na pozemku
..
č.19 postavena v roce 1735 pro Václava Beneše. V roce 1798
se Anežka Benešová provdala za Jiřího Fencla a rod Fenclů tu žil až do požáru
v roce 1889. Roku 1895 se majitelem stal Jiří Dolejš.
v
v
Čp.71 Statek asi z roku 1893,
..
který vznikl rozdělením č.3 a majitelem byl Václav Karez, od roku 1920 Josefa Karezová – Brťková. Rodina Brťkova je tu dodnes.
v
v
Plzeňsko-Březenská dráha se na našem katastru stavěla od r.1871. Dráhu budovala soukromá společnost, v jejímž čele stáli: Antonín ze Starchů, kníže Metternich, hrabě Černín a hrabě Lažanský z Manětína.
..
To,
..
že
..
dráha téměř míjela obec , se dalo vysvětlit nejen nezájmem místních, ale hlavně snahou společnosti, dostat stanici co nejblíže svému polesí. Stanice zbudovaná r. 1873 a pozdější nádraží na továrně vzdálené 2,5 km od
..
obce nebylo pro místní dopravu výhodou a mnozí dráhu ignorovali, jako např. rolník Jakub Klimeš, který do Plzně chodil pěšky nebo povozem a vlakem až do své smrti r.1916 nikdy nejel. Vlak jezdil asi 3x denně a např. úsek z Plzně do Třemošné zvládal za 24 minut. Zastávka byla zřízena v r. 1943, tedy až 70 let po otevření trati.
v
v
Nezbývá, než konstatovat smutnou skutečnost, dne 27.prosince 2014 nás náhle opustila paní Božena Royová.
Historii Horní Břízy zasvětila paní Royová většinu svého života. Zpočátku tak činila společně se svým otcem, panem Rudolfem Míškem. Společně sepsali a vydali knihu „Jak šla léta Horní Břízou 1882 až 1972“. V roce 1998 pak spolu založili Muzeum keramiky.
Funkci kronikářky a muzeářky vykonávala paní Royová velmi aktivně. Vysoko nad rámec svých povinností soustředila ohromné množství cenných informací o hornobřízské historii. Od dubna minulého roku měla také několik velmi úspěšných přednášek o historii Horní Břízy v městské knihovně. Naposledy zde přednášela koncem listopadu.
Výjimečná osobnost Boženy Royové se nám bude vždy připomínat při každé návštěvě Muzea keramiky.
Její podpis též nesou všechny informační panely naučné stezky vytvořené sdružením Betula viridis. Veškerá historická data a fotografie připravila a dodala k nim paní Royová a stylizovala též doprovodné texty. Zastavení u každé z těchto nástěnek nechť je i vzpomínkou na ní.
Do třetice pak od paní Royové pocházejí všechny historické informace zveřejněné na této webové stránce, která by bez její součinnosti nemohla vzniknout.
Odchodem Boženy Royové utrpěla historie Horní Břízy těžkou ztrátu.
_____________________________________________
v
v
Čp.115 Domek železničního
..
zřízence V.Burdy z roku 1914
..
na Třídě 1.máje. Od roku 1922 truhlář Veverka, od roku 1937 konzum.
..
Později drogerie, nyní pekařství.
v
v
Čp.300, radnice. Postavena podle projektu V.Šimana v letech 1940 - 1948.
V dřívějších dobách spravoval obec rychtář. Podle Kaceřovského urbáře z r.1558 byl zdejším rychtářem Valenta, sedící na gruntu Fakanovském, který vlastnil i pozemky zpustlého mlýna. Funkce rychtáře byla dědičná. To se změnilo během
..
Třicetileté války a rychtáře pak vždy jmenovala vrchnost. Jedním z takto stanovených rychtářů byl kolem r.1656 Tomáš Kabát z gruntu Matějovského.
Po roce 1848 byla zrušena robota a začala éra samosprávy.
..
Prvním starostou se stal Václav Matějovec, sedlák z čp.1. Veřejná funkce jej však odváděla od zemědělských prací a způsobovala mu mnohá vedlejší vydání, což vedlo k úpadku jeho živnosti. Ta se zcela zhroutila po požáru r.1865. Jeho potomci se rozešli po službách. Syn Václav nejprve pracoval v kaolinových dolech a později se stal obecním strážníkem.
R.1864 byly uzákoněny volby,
..
které zvýhodňovaly majetné voliče. Prvním starostou byl zvolen Vojtěch Sládek, kterému se říkalo Masika, neboť seděl na části rozděleného masikovského gruntu. V roce 1919 byly volební poměry zrovnoprávněny a volební právo získaly i ženy. Prvním starostou se stal Julius Fencl, který v této funkci setrval až do r.1945.
Prvním poválečným starostou byl Václav Rada, zvolený r.1946. Od r.1948 pak následovala dynastie předsedů Národního výboru z řad KSČ. V této funkci se postupně vystřídali pánové (resp.soudruzi): Vachtl, Juha, Kužel, Meister, Šilpoch, Tikal a Vodička. Z tohoto období nejvíce utkvěl v paměti lidu svou obětavostí František Tikal. Za jeho předsednictví došlo ke značnému zvelebení obce a Horní Bříza se stala obcí střediskovou. Ve funkci setrval nejdéle z nich - 18 let.
Obecní zasedací síň byla od r.1922 v čp.80
..
, od r.1931 ve staré škole
..
a v roce 1940 se přesunula do ještě nedokončené budovy radnice. Ta byla pak dokončena v r.1948.
..
. Do radnice (MNV) se nastěhovala Kampelička, knihovna a klubovna ČSM. Dvě místnosti tu měla mateřská školka a další dvě byly ve staré škole. Na radnici byl byt domovníka a tajemníka. V obci byl zaveden místní rozhlas.
Po roce 1990 byl obnoven titul starosta a na této pozici se vystřídali pánové: Monhart, Dlouhý, ing.Hinz a ing.Šedivec, který po posledních volbách ve funkci pokračuje. V roce 1994 získala Horní Bříza status města.
..
Od roku 2007 měla Horní Bříza intenzivně využívané internetové diskuzní fórum, které občanům umožňovalo kladení dotazů a požadavků městu i vzájemnou diskuzi mezi sebou. Diskuzní fórum městská rada dne 11.8.2014 zrušila pro údajné anonymní napadání. Tento moderní nástroj obecní demokracie tedy již také patří minulosti.
v
v
Mistráky v tovární ulici
..
postavené podle projektu arch. V.Mádra z Kazňova. Čp. 165,263 postaveny v r.1938, čp. 277,278 postavené v letech 1939-1940.
Auto na fotce míjí Kantýnu a za ní je vidět ještě les, který pak musel ustoupit novým mistrákům.
..
v
v
Č.85 Obytný dům
..
z roku 1909 pro tovární úředníky,
..
podle projektu arch.Jindřicha
..
Alexandra (v Tovární ulici).
v
v
Č.68 Kanceláře v
..
Tovární ulici z roku 1897, přistavěné v roce 1902.
..
V letech 1904-23 zde byla kancelář nemocenské pokladny a byty. V letech 1982 - 1997 bylo v části domu zřízeno podnikové muzeum ZKZ
..
potom bazar, nyní jsou zde opět byty.
v
v
..
Mezi můstkem na trnovské silnici u č.67 a můstkem před č.16 byla hluboká rokle, překlenutá původně pouze prkny. Most byl postaven až v roce 1910. Kolem stály vysoké akáty. Potok zaplavoval na jaře celé okolí. Na návsi v Čermné vedla cesta hlubokým úvozem, nad nímž ke statku č.18 a 67 strměl břeh. Dno úvozu bylo písčito-hlinité, vlhké od spodních vod a v době dešťů tu bývalo bezedné bahno, které občané zasypávali kameny. U č.35 byl přejezd přes potůček do Třemošné a dále do Plzně. Spojení s okolím bylo svízelné, místo silnic byly jen úvozy. Cesty museli udržovat starousedlíci, kteří dávali povozy a materiál, domkáři zas práci. Když se pak začaly budovat silnice, musel každý poplatník vystavět určitý díl. V roce 1910 byla upravena náves, rokle tam byla zasypána, potok překlenul železný most a od domu č.31 k domu č.49 vedla spojovací silnice. Školní děti náves osadily lipami, osvětlena byla čtyřmi plynovými lampami.
Nyní je náves dlouhodobě bolavým místem místní dopravy. O tom, jaké kroky
..
zpátky umí dělat moderní společnost, svědčí původní účelné řešení křižovatky.
v
v
Čp.73 vila z roku 1901 vedle Černého mostu podle projektu arch. Eduarda Kroha z Plzně
..
byla určena pro vedoucího šamotky Gustava Bradyho. I v dalších letech tu bydleli úředníci továrny,
..
v podkroví byla svobodárna (do roku 1977, v letech 1978-89 pionýrská klubovna).
..
Vila byla také po celý život bydlištěm kronikářky paní Boženky Royové roz.Míškové.
Na poslední fotce je vidět část Černého mostu.
..
Ten byl v r.1977 zbytečně a bez náhrady odstraněn. Nosné části prý byly zcela v pořádku a bylo by stačilo vyměnit jen pochozí plochu. Pěším a cyklistům dost chybí.
v
v
V listopadu 1960 byl otevřen nový závodní klub, který byl kulturním centrem širokého okolí. Měl dokonalou akustiku a
..
jeviště i pro operu. Pravidelně tu také hostovala různá divadla včetně Národního z Prahy, pořádaly se koncerty
..
vážné i populární hudby. Dvakrát týdně se promítaly odpoledne i večer filmy (dokonce širokoúhle), a protože dva dny v týdnu bylo kino v sokolovně a jednou na Kaolince, dalo se jít do kina 5x týdně.
V klubu byly pravidelné odpolední čaje, různé zábavy a
..
estrády i taneční kurzy. Návštěvníky svážely z okolí autobusy. Své zázemí tu měly početné zájmové kroužky. Rozšiřovaly se také možnosti vzdělávání. Hned v roce 1960 byla otevřena jedenáctiletá střední škola pro pracující, v Klubu
x
x
Čp.61 byl postaven r.1891 pro kočího továrníka Fitze. V r.1960 musel být zbořen, aby nepřekážel parku před Klubem.
vyučovali učitelé z Plas. Kromě toho se pořádaly různé kurzy, například šití.
O rok později, v roce 1961, byla před Dnem stavbařů uvedena do provozu fontána před klubem a na estrádě vystupoval Karel Gott. Hlavním centrem kultury byl závodní klub i v letech dalších. Kromě obvyklých vystoupení profesionálních sólistů a souborů se pořádaly taneční zábavy, kurzy všeobecně vzdělávací, praktické, jazykové, pohybové, taneční, zdravotnické atd. Samozřejmě bylo v provozu kino.
v
v
x
x
Antonín Pavlíček Národnímu výboru v Horní Bříze 21.6.1945
Dne 21.4. přijel vlakem 7548 ve 20.hod. 58min do Horní Břízy jako převoz koncentrační tábor (odbočka konc.tábora ve Flosenburgu, jak mi bylo sděleno uvězněnými) a zůstal v Horní Bříze až do 23.dubna 1945, kdy odjel v 6.21 hod na Plzeň.
Vlak měl 45 vozů a skládal se ze tří převozů , jeden převoz z mužů a dva ze žen. Bylo to celkem 3000 lidí. Dva převozy byly v krytých vozech a jeden ženský převoz v 15 otevřených vozech.
Ve stanici Horní Bříza jsem měl kryté vozy po vojenském převozu a proto nabídl jsem veliteli, že můžeme přemístiti ženy z otevřených do krytých vozů, neboť ten den pršelo a bylo velmi chladno. Výměna vozů byla provedena v noci po souhlasu velitele převozu. Převoz byl z dopravních důvodů v Horní Bříze zadržen a přemístěn na seřaďovací nádraží Západočeských kaolinek.
Lidé ve vozech byli vyhladovělí a nikdo k nim neměl přístupu. Při seřaďování převozu a přistavení krytých vozů podařilo se mi uvězněným dodati nějaké jídlo, které jsem mohl v noční době opatřiti. Ráno 22.dubna 1945 v 6.30 hod vyjednával jsem s p.ředitelem Západočeských kaolinek Zoubkem a hostinským Wirthem, zda by neuvařili jídlo pro zmíněný koncentrační tábor, když dá k tomu souhlas velitel převozu a opatříme potraviny. S velitelem transportu vyjednal jsem povolení, že můžeme pro uvězněné uvařiti jídlo a taktéž byl mi dán souhlas, že bude k dispozici závodní kuchyně.
Ráno pak, kolem sedmé hodiny ranní, scházeli se lidé z obce Horní Bříza a okolí, aby viděli převoz a mohli jim dáti něco k jídlu. Jídlo převzal jsem od lidí a donesl s našimi zaměstnanci na seřaďovací nádraží továrny, abychom to rozdali mezi uvězněné.
Jakmile jsem sdělil lidu, že velitel dal souhlas, že můžeme pro převoz vařiti jídlo, rozběhli se lidé do svých domovů, aby opatřili potraviny. Ve zdejší obci ujal se práce s opatřováním potravin pan učitel Rajšl, který byl mnou vyzván o pomoc a pak zdejší mlynář pan Kovář, který dodal ihned mouku, pečivo, vejce a pan Kočandrle, řezník, který dodal uzeniny.
Během dvou hodin byly dodány potraviny jak z obce, tak od ostatních obyvatelů z okolí.
Bylo vyvařováno po celý den a mimo teplého jídla bylo rozdáno na 5000 porcí chleba a kdo mohl přinesl nám ještě bílé pečivo a ovoce. Mlynář p.Kovář donesl ještě večer plnou krabici vařených vajec a velkou tašku buchet, které byly ještě večer rozdány mezi nemocné vězně.
V převozu zjistil jsem, že jsou tři ženy v šestinedělí s nemluvňaty a nemají pro děcka ošacení. Zásluhou zdejších dam pí Rothové, Benešové a Krahulíkové byla mi dodána úplná výbava pro dotyčná nemluvňata, která byla za mojí přítomnosti předána matkám, které se slzami v očích děkovaly za dary pro jejich děcka. Pro tyto matky bylo zvláštní jídlo připraveno.
Zvláštní dík patří všem dárcům potravin z Horní Břízy a okolí a všem dámám a pánům bydlícím v obvodu stanice , kteří s ochotou vypomáhali při vaření v závodní kuchyni a při rozdělování jídla.
S uvězněnými bylo dosti hrubě nakládáno a hlavně velmi hrubě se chovaly dozorkyně u transportu žen. Z uvězněných mužů byli to Řekové, židé různých národností a dosti Čechů. Ze zdejšího kraje přihlásil se přednosta ze Šťáhlav u Plzně p.Šiška jako vězeň.
Ženy byly většinou židovky z Čech a ze Slovenska. Mezi ženami přihlásila se paní Fišerová s dcerou, která jest manželkou MUDr Fišera z Plzně. Jak mi bylo sděleno paní Korberovou z Horní Břízy, jest již paní Fišerová s dcerou v Plzni a celý transport dostal se až do Mauthausenu v Rakousku.
Zdravotní stav uvězněných byl velmi špatný a nabídl jsem veliteli, že zdejší lékař p.Roth jest mu pro nemocné k dispozici. Bylo mi sděleno, že mají svého lékaře z řad vězňů.
Ve stanici Horní Bříza za pobytu zemřelo 19 mužů a 19 žen, kteří byli pohřbeni v něděli 22.dubna 1945 ve večerních hodinách v lese, v blízkosti seř.nádr. Západočeské kaolinky v Horní Bříze. Pohřbívání mrtvol jsem osobně byl přítomen, žádal jsem velitele, aby mi sděli jména zemřelých nebo jejich čísla, neboť zemřeli na katastru dráhy. Byl jsem odmítnut s poznámkou, že dotyční pro svět jako lidé nic neznamenají.Obecním úřadem v Horní Bříze bylo vydáno veliteli převozu potvrzení, že v lese bylo pohřbeno celkem 38 mrtvol (19 mužů a 19 žen). Potvrzení doručil za mojí přítomnosti četnický strážmistr zdejší stanice Josef Šefl. Hrob byl péčí Západočeské kaolinky pietně upraven.
Dne 21.dubna 1945 při příjezdu do stanice podařilo se jedné z uvězněných utéci, která se ukryla v bytě p.Štěpánka v hájovně v Kamenici a po pohoštění a odpočinku byly jí dány pí Štěpánkovou šaty, jídlo a peníze na další cestu do Prahy, odkud pocházela. Jméno může Vám sděliti pí Štěpánková. Více k uvedenému převozu nemohu udati.
Antonín Pavlíček, inspektor drah, přednosta stanice Horní Bříza.
x
x
Hlavním přínosem přednosty stanice pana Pavlíčka bylo, že dokázal s velitelem převozu vyjednat, že jídlo skutečně dostanou vězni. Teprve pak dal pokyn ke sběru potravin a vaření. Podle vyprávění vězně Jana Šišky, se lidé i v jiných městech snažili podat vězňům nějaké jídlo. To však bylo vždy zabaveno dozorci. Pavlíček se i jinak snažil vězňům po nejvíce pomoci, což bylo i potvrzeno velitelem četnické stanice. Smutnou "odměnou" pak bylo, když jej později komunisté sesadili z jeho funkce jako politicky nespolehlivého.
__________________________________________
Národní výbor Horní Bříza Žádáme o vyšetření případu a zvláště zjištění okolností u p.Štěpánkové v hájovně Kamenici. Předseda Národního výboru V.Rada __________________________________________
Četnická stanice Horní Bříza
Po provedeném šetření sdělila, že údaje uvedené v oznámení jsou pravdivé. Taktéž jest pravdou, že Marie Štěpánková přechovávala jednu uprchlici tohoto transportu z 21-26.4. 1945 ve svém bytě, poskytla jí stravu a ošacení a pak tuto vyprovodila směrem k obci Hromnici odkud měla jíti do Prahy. Jméno této uprchlice Štěpánková neví. Jméno dávám ku zjištění do čsl.rozhlasu.
Velitel stanice  
x
x
..
..
x
x
Vysokoctěný pane starosto!
V apríli tohoto roku, keď nás evakuovali do konc. Tábora Mauthausen zastavil sa náš transport několko tisíc na kost schudnutých smrtelně oslábnutých židovských „Hatlingov“ vo vašej obci, v překrásném českom lese.
..
A vtedy sa dobré české srdce smilovalo nad nami, obec Horní Bříza nás pohostila, uvarila nám zemjakovou polievku, pravú českú „bramboračku“. K něj dostala každá z nás kus chleba, chlebíčka skoro bieleho, který sme od dojatosti a od slz ledva veděly jesť. Pane starosto ja na ten chleb a na tu zemjakovú polievku nikdy nezabudnem a myslím ani jedna z nás.
Vrátila som sa, nenašla som ani svoj domov, ani manžela, ani otca, ani jediného brata. Ostalo mi toho velmi málo pane starosto a z toho mála čo mám je hádam to nejkrásnejšie spomienka na velkodušnostˇ Vašej obci. Prosím odovzdajtě túto súpravu jako důkaz mojej vďačnosti najchudobnějšej matke v obci, za vianočný dar.
Edita Kelemenová  
x
x
Místní národní výbor Horní Bříza
V našem časopise „Hlas revoluce“ jsem četla článek o postavení pomníku na Vašem hřbitově obětem 38 vězňům zemřevším na transportu smrti dne 21.4.1945.
..
Jsem jednou z účastnic tohoto transportu, který jsem přežila. Nikdy nezapomenu, co pro nás občané z Horní Břízy učinili. Oni jediní nám dali jídlo ve formě báječné polévky, po dobu 6ti dnů a hlavně posilovali nás všechny morálně, když prokázali tolik odvahy vůči Němcům a tolik lásky pro nás.
Obzvláště jsem měla velký pocit vděčnosti k p.přednostovi stanice, který nám dal kryté vagony a tím naše velké utrpení zmírnil. Velký dík všem! Složenkou zasílám Kč 1000,- na pomník umučených vězňů. Vyřiďte mé díky všem občanům Horní Břízy.
S veškerou úctou Markéta Tauserová, Plzeň  
x
x
Následující události byly sepsány podle vyprávění ak.sochaře V.Relicha, který žil v Horní Bříze a bydlel na Továrně. Na úvodním foto je zobrazen s americkým vojákem a svým přítelem.
x
x
12.dubna 1945 zastavil na zdejším nádraží vlak s vojáky generála Vlasova. Vlasovci.zůstali zde několik dní. Americké stíhačky, které tu občas přelétávaly, si našeho nádraží
..
dlouho nevšímaly. Bylo pak velkým překvapením, když 17.dubna v neděli dopoledne letka v počtu devíti strojů náhle zaútočila na vlak Vlasovců.a doslova jej rozstřílela. Přitom bylo značně poničeno celé nádraží a několik zásahů odnesly i okolní domy. Nikomu z místních se naštěstí nic nestalo. Ztráty mezi Vlasovci však byly značné. Raněné ošetřoval doktor Šolar a někteří mu zemřeli přímo pod rukama. Vlasovci pak zakrátko odtáhli na západ. .  
x
x
V tomto období zastavil na našem nádraží zvláštní vlak. Na prvním vagonu byla umístěna baterie protileteckých kanonů a stejně vybaven byl i vagon poslední. Mezi nimi byl pak rychlíkový vůz. Jak se záhy ukázalo, jednalo se o vlak vezoucí rodiny říšských prominentů, včetně ministra Himmlera. V Horní Bříze se vlak musel zdržet, protože krátce předtím bylo vybombardováno plzeňské nádraží. Himmler pak z telefonu na místní poště poručil, že do 24 hodin musí být položena kolej, po které by mohl pokračovat do Bavorska. To bylo splněno a tato kolej pak byla dlouho nazývána Himmlerovou
v
v
V roce 2015, u příležitosti 70tého výročí konce války, byla uspořádána výstava fotografií z osvobození Horní Břízy. Výstava se konala v tzv. Galerii školy, tedy v podstatě na školní chodbě. Přístup na výstavu, o kterou byl mezi lidmi zájem, byl tedy dosti komplikovaný, takže mnozí prohlídku výstavy vzdali. V hornobřízském muzeu je sice místnost vhodná pro výstavní účely, ale město zase nemá personál, který by tam otvíral a dohlížel. Za této situace bylo záhodno vystavit fotografie aspoň na městském webu. Ani k tomu se nikdo neobtěžoval. A tak, byť se zpožděním, předkládám fotografie zde.
x
x
7.května přijely do vsi čtyři americké tanky, dalšího dne se ve škole ubytovalo asi 300 amerických vojáků pod vedením kapitána Browna a zdrželi se tu do11.května.
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
x
x
12.května přijela protiletadlová baterie 1.čs.samostatné obrněné brigády s pplk. Sítkem a škpt. Pujmanem.
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
x
x
Dne 12.května dorazil do Horní Břízy na Továrnu průzkumný oddíl Rudé armády, vedený mladším seržantem Fiščenkem.
..
..
..
Horní Bříza se stala jedním z bodů 990 km dlouhé linie, na které se setkala spojenecká vojska. Američané se v dalších dnech stáhli za železniční trať a Rudá armáda setrvala v Horní Bříze. U viaduktu na Třemošnou pak stály hlídky obou armád a kontrolovali procházející. Občané Horní Břízy se pak cestou na hřbitov museli vždy dvakrát legitimovat